V říjnu 1978 se letovému středisku v australském Melbourne ozval dvacetiletý pilot Frederick Valentich, který v tu chvíli v malém letadle mířil na ostrov King. Ptal se, zda je v jeho oblasti hlášeno jiné letadlo.

Dispečer mu odpověděl, že nikoliv.

„Vidím nad sebou velký letoun. Má čtyři velká světla. Právě přeletěl tisíc stop nade mnou,“ odpověděl středisku Valentich. „Můžete potvrdit, že jde o letadlo,“ ptal se dispečer. „Ne, pohybuje se příliš rychle,“ odpověděl pilot.

Velmi podivná katastrofa

Další konverzace mezi letovým střediskem, která je zahrnuta v oficiálních důkazech, rozhodně nijak neztrácí na dramatičnosti. „Právě se blíží přímo ke mně z východu. Vypadá to, jako by se mnou hrál nějakou hru.

Přeletěl dvakrát, třikrát, přímo nade mnou, ohromnou rychlostí,“ hlásil pilot. Dispečeři požadovali, aby Valentich podivný stroj popsal. Prý byl dlouhý a lesklý a zářila z něj zelená světla. Poslední pilotova slova zněla: „Vynechává mi motor.

Musím se dostat na ostrov King. Panebože, ta zvláštní věc se nade mnou už zase vznáší! Není to letadlo…“ Pak už se z rádia ozýval jen šum.

Co jiného než mimozemšťané?

Okamžitá pátrací akce v Bassově průlivu do záhadného neštěstí žádné světlo nevnesla, záchranářům se nepodařilo najít ani stopu po havarovaném letadle, ani jeho dvacetiletém pilotovi.

Výsledky svého soukromého pátrání později publikoval také australský spisovatel a novinář John Pinkney.

Několik obyvatel ostrova King v danou dobu opravdu na obloze vidělo podivná světla a jeden z nich vypověděl, že viděl dokonce i Valentichovo letadlo následované zeleně zářícím kotoučem.

Podle Pinkneyho navíc tento případ nebyl zdaleka prvním záhadným zmizením letounu v této oblasti. Ten se zde odehrál už v roce 1920 a následovala řada dalších.

Nebezpečný kus moře

Úžina Bassova průlivu mezi Austrálií a Tasmánií je ostatně nechvalně proslulá i mezi námořníky. I ostřílení mořští vlci ji považují za jednu z nejtěžších námořních cest vůbec, jen od 18. století tam totiž bylo v bouřích ztraceno přes 800 lodí.

Není divu, že se břehům ostrova King začalo říkat Pobřeží vraků. Jsou tu silné mořské proudy a vichry, které vanou opačným směrem. Tato kombinace dokáže z hladiny zvednout až patnáctimetrové vlny, které mohou pohltit každou loď, která se jim dostane do cesty. Navíc je tu velmi mělko, někde má moře hloubku pouhých padesát metrů.