Kdyby vám někdo s vážnou tváří přednesl plán, na rozšíření populace asijských slonů ve studených lesech Dánska, zřejmě byste se ptali, kde má všechny mimoně a uma-lumpy, kteří mu s tím budou pomáhat. Tenhle plán ale nepochází z hlavy šílence, naopak. Jedná se o seriózní vědecký projekt, byť s četnými kritiky.
Před 13 000 lety se i po střední a severní Evropě pohybovala zvířata, jejichž příbuzné dnes můžeme vidět jen v zoologických zahradách, safari nebo v televizi. Sloni, lvi a další velká zvířata se dnes přirozeně vyskytují pouze v Africe či Indii.
Někteří vědci by je ale rádi viděli i jinde a nejenom za skleněnými výplněmi výběhů v zoo. Skupina extrémních rewilderů totiž uvažuje o „navrácení“ slonů do volné přírody v Dánsku.
Rewilding funguje, posuneme ho o krok dál?
Trendem posledních několika desetiletí je snaha o návrat zvěře zpět do jejich přirozeného prostředí. Tedy tam, odkud je lidé v podstatě ještě v nedávné minulosti vyháněli. Daří se to.
Do Yellowstoneského národního parku se vrátili vlci, stejný predátor se vrací i k nám a kromě toho se obnovuje například i populace rysa a dalších zvířat. Rewilding, jak se této snaze v angličtině říká, se ukázal jako životaschopný projekt.
Proč ho tedy neposunout ještě o kus dál? Nevracet se „jen“ o několik století, ale hned o tisíce let? V dánské zoologické zahradě Randers Rainforest plánují, že by se ve volné dánské přírodě mohli procházet sloni.
Svoji myšlenku, kterou mnoho lidí považuje za absurdní, opírají o prostý fakt. V minulosti, konkrétně v pleistocénu, zde příbuzní těchto zástupců megafauny žili. Samotná zvířata sice zmizela, ale ekosystém zůstal.
Prostředek na záchranu druhů
Navíc podle zástupců dánské zoologické zahrady jsou některé populace slonů v Asii a Africe stále hodně podobné těm, které žily zde před 13 000 lety. „Vrátit“ by se mohli ale také lvi či gepardi.
Přestože má jejich myšlenka celou řadu kritiků, ozvali se dokonce názory, že je tento projekt jen o trochu méně senzační než Jurský park, Dánové si za ní stojí. Jejich projekt je postaven na seriózním bádání.
Nově vysazení sloni by se pohybovali po oploceném parku, kde by vědci bedlivě sledovali jejich vliv na životní prostředí a nejenom jejich samotné prospívání. Zkoumal by se například i vliv trusu na místní hmyzí populace.
Navíc už mají Dánové s podobnými projekty zkušenosti. Zubři z jejich země zmizeli před zhruba 8 000 lety. Před 15 lety se rozhodli ho do své země vrátit a i tehdy se jim lidé smáli. Dnes jsou zubři v Dánsku realita.
Tento extrémní rewilding by navíc mohl mít ještě další velmi významnou funkci. Mohl by přispět k záchraně některých ohrožených druhů.
Příkladem je Austrálie
A po příkladu toho, že i tuto funkci by mohlo vysazování slonů a lvů v zemích jako je Dánsko plnit, nemusíme zase tak dlouho pátrat. Stačí se podívat do Austrálie.
Jakkoliv neuvěřitelně to může znít, především proto, že Austrálie ještě dnes doplácí na některé nepovedené pokusy o vysazení cizích zvířecích druhů, je to právě domov „protinožců“, kde podobný projekt funguje a prospívá.
V roce 1849 se Austrálie stala domovem divokého tura bantenga, jehož domovinou je Asie. Dnes má australská populace větší počet zvířat, než kolik jich je v jeho původní vlasti.
V současnosti se uvažuje nad tím, že podobným způsobem by se mohlo podařit zachránit například kriticky ohrožené nosorožce.
V Africe nepřežijí, jinde by mohli
Těm hrozí vyhynutí především kvůli pytláctví, které v Africe představuje významný zdroj obživy. Na jiném kontinentě by tak mohli nosorožci, ale i lvi či sloni, tedy pytláky nejohroženější druhy, nalézt poklidnější místo k životu.
Většina vědců se přiklání k tomu, že by bylo lepší, aby zvířata zůstala ve svém v současnosti přirozeném prostředí. Zároveň ale uznávají, že tam jim akutně hrozí vyhynutí v řádu desítek let.
Raději by je tak viděli živé na jiném kontinentu, než abychom o tyto druhy trvale přišli.
