Jednou z nejznámějších pravěkých galerií je jeskyně Altamira ležící v Kantábrii na severu Španělska nedaleko města Santander. Jeskyně byla objevena již v druhé polovině předminulého století, konkrétně v roce 1868.

Krátce na to se jejím průzkumem začal zabývat šlechtic ze Santanderu Marcelino Sanz de Sautuola, jehož malá dcera Mária v roce 1879 objevila v jeskyni první malby.

Teprve v roce 1902 (po dalších objevech maleb v jeskyních ve Francii) byla uznána věrohodnost Sanzova objevu. Sám Sanz zemřel v roce 1888, aniž kdokoli z vědecké obce věřil, že malby pocházejí od dávných předků člověka.

Jeskyně obsahuje rozsáhlé celky maleb, z nichž nejslavnější je velká síň bizonů. Návštěvníci mohou obdivovat kromě barevných bizonů také koně, jeleny, lidské postavy se zvířecí hlavou i symboly, nad kterými si vědci dodnes lámou hlavu.

Nález se svou celistvostí a rozsáhlostí stal prvním z významných dokladů o tehdejší vyspělosti výtvarného umění a zároveň podal další svědectví o životě paleolitických lidí. V roce 1985 byla Altamira zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Do roku 2002 byla jeskyně přístupná veřejnosti. Po tomto datu měli do jeskyně přístup jen vědci, zatímco běžní návštěvníci se museli spokojit s prohlídkou její přesné kopie v areálu muzea.

Nedávno však byl zahájen pokusný projekt, který umožňuje veřejnosti nahlédnout opět na originály, byť v pouze omezené míře. Zájemci jsou před každou prohlídkou poučeni o přísném návštěvnickém řádu a musejí si obléci speciální kombinézy, roušky a návleky.

Během návštěv je zároveň pečlivě kontrolována teplota vzduchu i skály, vlhkost vzduchu, obsah CO2 v prosakující vodě i množství mikroorganismů.