„Já s těmi kacíři nemohu uzavřít mír! Je mou povinností je všechny porazit!“ rozčiluje se v roce 1635 Ferdinand II. Jeho rádci to však vidí jinak, protože císařská pokladna zeje prázdnotou.
„A o spásu duše se taky bát nemusí, ono se to nějak udělá…“ utrousí šeptem jeden z nich…
Vítězstvím na Bílé hoře v listopadu 1620 zabije císař Ferdinand II. (1578–1637) dvě mouchy jednou ranou.
Definitivně zlomí odpor vzbouřených českých stavů a současně může pokračovat ve válce proti „zimnímu králi“ Fridrichu Falckému (1596–1632).
Císařská vojska vtrhnou do porýnské Falce (říšské panství Fridricha Falckého) a v září 1622 obsadí sídelní město Heidelberg.
Ferdinand následně odebere Fridrichovi kurfiřtskou hodnost (ta ho mimo jiné opravňovala volit císaře – pozn. red.) a za věrné služby ji převede na Maxmiliána I. Bavorského (1573–1651).
Prahu osvobodí Valdštejn
Na císařově straně tehdy stojí také protestantský kurfiřt saský Jan Jiří I. (1585–1656). I jemu se císař v roce 1623 odvděčí. Především za to, „že mu pomohl vojensky potlačit odboj stavů v Lužici (na podzim 1620 – pozn. red.).
Jako úhradu válečných nákladů mu dal Ferdinand v zástavu české korunní země – Horní a Dolní Lužici,“ uvádí současný historik Rudolf Anděl.
Spojenectví Ferdinanda a Jana Jiřího trvá až do roku 1631. Tehdy saský kurfiřt přejde na stranu švédského krále Gustava II. Adolfa (1594–1632), který se do války proti Habsburkům zapojil rok před tím.
Sasové vtrhnou na podzim 1631 do Čech a obsadí Prahu. Moc dlouho zde ale nezůstanou, protože již v květnu následujícího roku je vyžene vojsko Albrechta z Valdštejna (1583–1634)
Teologové odvedou dobrou práci
Smrt Gustava Adolfa v bitvě u Lützenu v listopadu 1632 a porážka Švédů u Nördlingenu v roce 1634 přinutí Jana Jiřího zahájit s císařem mírová jednání. Ta vyvrcholí 30. května 1635 podpisem smlouvy známé jako pražský mír.
Ferdinand se této dohodě zprvu brání, protože stále živí naději na vítězství nad všemi kacíři.
Poté mu ale jeho rádci vysvětlí, že na další boje nemá dost peněz „A když konference dvaceti šesti teologů po učeném dohadování došla k závěru, že uzavření míru s protestanty neohrožuje spásu císařovy duše, nechal se císař přesvědčit k podpisu mírového traktátu,“ uvádí současný švédský autor Peter Englund.
Dluh vyrovná půdou
Pražský mír ukončí válku mezi Ferdinandem a říšskými stavy. Jeho součástí je však také odstoupení Horní a Dolní Lužice Janu Jiřímu.
„Do roku 1635 vzrostl někdejší císařův dluh u kurfiřta na 72 tun zlata, ale tuto sumu císařská pokladna nebyla schopna splatit,“ vysvětluje Anděl. Ferdinand proto svého staronového spojence uspokojí právě tím, že mu obě země postoupí v dědičné léno.
A třebaže smlouva uvádí, že čeští králové mohou v budoucnu Horní i Dolní Lužici za jistých podmínek vykoupit, ani jedno z těchto území se k Českému království už nikdy nepřipojí.
