Pro někoho to může být dobrá zpráva. Vždyť leckterou ženu i mnohé muže nezvaný osminohý návštěvník dokáže vystrašit k smrti. Jenže pavouci mají v ekosystému své nezastupitelné místo, a kdyby jej opustili, následky by byly nedozírné…

Čísla však hovoří jasnou řečí, víc než polovina druhů pavouků v Česku je ohrožena a tři procenta druhů už na území našeho státu již vyhynula.

Pavouci trpí především v místech, kde pokračuje výstavba, ale také tam, kde došlo ke změně obhospodařování krajiny a po jejím opuštění člověkem začala zarůstat.

Změnil se totiž typ zemědělské činnosti, na člověka s kosou lze dnes už narazit jen minimálně, převládá intenzivní zemědělství. Krajinu poté obsazují rostliny a dřeviny, které jsou velmi agresivní a pavoukům se v nich nedaří.

Další věcí, která neprospívá nejen jim, ale i jiným druhům, je používání průmyslových hnojiv.

Každého biologického druhu, který zmizí, je škoda. V rozmanitosti je totiž největší síla přírody. Z dosud známých 879 druhů pavouků v Česku podle studie vymřelo 27 druhů a 92 druhů, tedy zhruba desetina, je blízko vyhynutí.

Dalších 391 druhů pavouků patří mezi ohrožené a mizející. A přitom, nebýt pavouků, kdoví, zda by s nadsázkou řečeno otěže nad planetou již nedržel hmyz…

Pavoukům, ale i jiným druhům, se daří v krajině, která je různorodá. Ideální jsou pro ně mozaikovité lesostepní krajiny s pestrou nabídkou stanovišť, kde se mohou ukrýt, stejně tak i lovit.

Pouze jediný známý pavouk je býložravec, je jím středoamerický Bagheera kiplingi, ostatní, a že jich není málo, jsou nekompromisní predátoři. Mezi kriticky ohrožené druhy v České republice patří různé pavučenky, sliďáci, zápřednice, ba i snovačky.

Na druhé straně, s tím, jak se mění klima, se v našich končinách objevují jiní pavouci. Již několik let se Čechami i Moravou spokojeně prochází západnice jedovatá (Cheiracanthium punctorium).

A jak naznačuje její pojmenování, pro člověka setkání s ní nemusí být ničím příjemným. Na druhou stranu, tento do žluta zbarvený pavouk, který vyhledává vysoké traviny, svůj jed používá jen v opravdové nouzi. A její štípnutí připomíná kousnutí ovádem. Tedy nic příjemného, ale také nic, co by se nedalo přežít.

Mezi další tuzemské jedovaté pavouky patří například vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica). Ten většinu života tráví pod vodou, takže šance na setkání s lidmi není příliš velká.

A i když člověka kousne i nějaký ten exotický pavouk, který se sveze z tropických krajin v nějaké krabici od banánů, není třeba zoufat. Pavoučí jed pro člověka smrtelný nebývá a i s případnými komplikacemi si lékaři dokážou poradit.