Patří mezi nejslavnější a zároveň nejděsivější monstra řecké mytologie. Zároveň ale není úplně jasné, kde se legendy o ní vlastně vzaly. Gorgona dodnes fascinuje i děsí.
Středověké literární prameny hovoří celkem o třech Gorgonách, které se jmenovaly Stheno, Euryalé a Medúza. Tu třetí, jedinou smrtelnou, zobrazovanou zprvu jako krásnou ženu, později jako bestii s pařáty či lučištnici s hady místo vlasů, měl zabít hrdina Perseus.
Kryptozoologové ovšem poukazují na to, že zkazky o těchto bytostech mohou mít základ v reálných tvorech.
Hlava medúzy
Řecko, Itálie, Libye, bájná země Hyperborea za polárním kruhem nebo Japonsko. Tam všude se údajně mohly vyskytovat v dávné minulosti Gorgony. Archeologických nálezů, které dokládají, jak silně v jejich existenci lidé věřili, je celá řada.
Například v Turecku nedávno našli mramorovou hlavu medúzy z doby kolem roku 300 před naším letopočtem. Nejstarší dochované důkazy ale pochází až z 6. století před Kristem.
Zabita v horách?
Ačkoliv kryptozoologové věří, že by za Gorgonami mohly stát opravdové bytosti, na jejich podobě se neshodnou. Proto není ani jasné, která svědectví o podivných tvorech s nimi lze spojovat. Gorgony jsou zmiňovány třeba v souvislosti s podivnými tvory pohybujícími se ve středověku v oblasti Nilu.
V dubnu 1711 zase bratři Jean a Thomas Tinnerovi zabili podivného vzpřímeného tvora vypadajícího jako kříženec hada a kočky ve švýcarských horách. Byla to skutečně Gorgona, jak tehdy věřili někteří učenci?
