Je to krajina jako z jiné planety, drsná, nebezpečná a svým způsobem krásná. Indonéský kráter Ijen je totiž naprosto unikátní místo, kde se můžete setkat s jevy, které jinde neuvidíte.
Jen si musíte dát pozor, kudy chodíte, sopka je totiž stále aktivní a výpary jedovatých plynů by vás mohly stát život.
Ohnivé divadlo v modrém
Pokud si představíme vulkán chrlící lávu, je obvyklé, že plameny jsou žlutočervené a tekoucí láva rudá. Pro sopku Ijen na indonéském ostrově Jáva to ale neplatí. Šlehající plameny a dokonce i láva tu totiž hoří v odstínech modré.
Klasická láva vypouští obrovské množství termálního záření, které jí dodává onen načervenalý vzhled. V případě indonéského vulkánu ale hoří i velké množství síry, která se ven dostává sopečnými štěrbinami.
Právě tento prvek hoří modrým plamenem, který vytváří divadlo jako z cizí planety.
Jezero naplněné kyselinou
V oblasti je také vulkanické jezero, které je na pohled velmi malebné a naplněné výrazně tyrkysově zbarvenou vodou. Plavce by ale koupání v něm mohlo stát život. Jde totiž o nejkyselejší jezero na naší planetě.
Hodnota pH vody dosahuje 0,3 bodu, což je extrémní hodnota. Voda v jezeře je podobná kyselině v bateriích, obsahuje totiž vysokou koncentraci kyseliny sírové. Ta je dost silná na to, aby rozložila živou tkáň, oblečení či třeba kus vápence.
Jezero působí problémy i zemědělcům daleko v údolí. Kyselá voda z něj totiž vtéká také do řeky Banyupahit, která slouží jako zdroj pro zavlažování.
Nekonečná dřina v jedovatém oparu
Nedaleko jezera naplněného kyselinou se už po čtyři desetiletí těží síra, a to tím nejprimitivnějším způsobem – ručně. Práce v tomto dole patří k nejtěžším a nejhůře placeným zaměstnáním na světě.
Tekutá síra vyvěrající z prasklin v kráteru je zachycována do potrubí, které ústí na břehu jezera.
Cihlově zbarvená tekutina tam postupně vychladne do světle žluté krusty, kterou horníci ručně ulamují, nakládají do košů a nosí z kráteru ven do připraveného nákladního auta. Denně si pak ti nejsilnější z nich vydělají něco přes dvě stě korun.
