Nenávidí diety a pondělky. Je posedlý jídlem a udělá všechno proto, aby nemusel nic dělat. Je tlustý, líný, sobecký, cynický, pesimistický, škodolibý a svět ho miluje!

Těžko byste hledali dokonalejší ztělesnění všemožných neřestí, které by současně bylo milováno všemi bez rozdílu věku. Děti rozesmává primitivními žertíky, ty starší cynickými poznámkami, kterými je komentuje.

Puberťáky těší pohrdavým postojem k autoritě, zejména té rodičovské zastupované majitelem.

Nás ostatní baví neskrývaným požitkářstvím i špatnými vlastnostmi a zlozvyky, které jsou nám občas velmi povědomé. Už 35 let je Garfield hrdinou zřejmě nejslavnějšího stripu. Krátkého comicsu, který vychází v novinách jako proužek složený ze 2 až 6 políček.

Jemu většinou stačí 3, aby čtenáře spolehlivě rozesmál a získal.

Sarkastickou hláškou, neukojitelným apetitem nebo škodolibostí, jejíž obětí se stává jeho majitel, společensky nemožný Jon Arbuckle, hloupý pes Odie nebo kdokoli další, kdo do políček stripu zabloudí.

Na astma jsou nejlepší pastelky

Tím, kdo čtenáře Garfieldovými vtípky zásobuje, je americký karikaturista James Robert „Jim“ Davis (*1945). Pochází z Indiany, kde vyrůstá na malé farmě ve Fairmountu. Je často nemocný a má tak dostatek času sledovat život kolem sebe.

Týká se to i koček, kterých se po farmě plíží, polehává a prohání až 25! Trpí astmatem a aby se nenudil, když se nemůže prohánět s ostatními kluky po hřišti, zásobuje ho matka Anna Catherine Davisová papírem, tužkami a pastelkami.

Aby se zabavil kreslením. A Jim kreslí, baví ho to a jde mu to víc než dobře. Tak moc, že se mu i přeš špatný prospěch ve škole stane kreslení obživou.

Bez milosti zabije… komára

Po začátcích u reklamní agentury se v roce 1969 stává asistentem Toma Ryana (1926–?), autora oblíbeného westernového stripu Tumbleweeds. Hodně se u něj naučí a v roce 1970 vyrukuje s vlastním stripem. Jeho hrdinou je komár Gnorm.

Ač vychází v místním  deníku The Times Pendleton dlouhých 5 let, Davis tvrdě narazí, když se ho snaží prodat celostátním novinám. „Máte slušnou techniku a výborné vtipy, ale komár?

Nikoho nebude zajímat komár,“ slyší verdikt, a tak se rozhodne zkusit něco jiného. V posledním stripu Gnorma s humorem sobě vlastním zašlápne obří botou a pak sáhne do hromady dalších nápadů. Jenže dokud se neobjeví líný tlustý kocour, stále to není ono.

Denně rozesměje 263 milionů lidí

Kocour, který dostává jméno po Jimovu hašteřivém dědečkovi, se čtenářům představuje 19. června 1978. Přestože projde několika vlnami kreslířských i obsahových změn, zůstává od počátku osobitě svůj.

A navzdory vrozené lenosti se propracovává mezi nejúspěšnější stripy v historii. Dostává se dokonce i do Guinessovy knihy rekordů jako nejpublikovanější strip. Není divu.

V současné době ho pravidelně přetiskuje přibližně 2580 novin a časopisů, které denně čte přibližně 263 000 000 lidí. „Možná proto, že se programově vyhýbám komunálnímu i politickému humoru.“

Ročně vydělá přibližně 20 miliard

Tři roky po úspěšném startu si je Davis jistý, že narazil na zlatou žílu. V roce 1981 zakládá společnost Paws Inc.(Packy), jejímž prostřednictvím se Garfield stává továrnou na peníze.

Stripy v tisku, knihy sebraných stripů, televizní animovaný seriál, několik filmů a dokonce muzikál, který má premiéru v roce 2010. Zisky přináší licenční práva, všemožné suvenýry a desítky dalších produktů, od oblečení a hraček přes počítačové hry až po pizzu, prodávaných ve 115 zemích světa.

To vše s ročními zisky dosahujícími v přepočtu téměř 20 miliard korun. Paradoxem je, že sám Davis v době svého triumfálního tažení za úspěchem žádnou kočku nemá.

Jeho tehdejší manželka Carolyn, se kterou se seznámil ještě coby zaměstnanec reklamní agentury, je totiž na kočky alergická.