Královna Marie z Tecku odchází z návštěvy. Ještě se naposledy ohlédne po nádherném šálku z čínského porcelánu, který má majitel salonu ve vitríně na čestném místě. Tak ráda by ho měla doma. Jenže majitel se ho nechce za žádnou cenu vzdát…
Marie z Tecku (1867–1953), manželka britského krále Jiřího V. (1865–1936), vášnivě ráda sbírá keramiku, porcelán a různé další umělecké předměty. Dobře se v nich vyzná, ostatně studovala přece historii a umění.
Na její vášni ke krásným a cenným starožitnostem by rozhodně nebylo nic špatného, jenže královně se většinou nechce za artefakty platit.
Hostitel musí dát dárek
Jakmile si u někoho takový předmět vyhlédne, dlouho a významně si ho proto prohlíží a obdivuje. Majitel obvykle vše pochopí a sám jí ho nabídne jako dárek. Vždyť je to přece pocta, věnovat podobný předmět své panovnici!
Pokud k tomu ale nedojde, královna často při odchodu z domu hostitele požádá, aby se na věc mohla ještě jednou naposledy podívat. To znamená další pokus věc získat.
Třetí pokus o získání
„Pokud se stalo, že odešla domů s prázdnýma rukama, následovalo poděkování za návštěvu, které často obsahovalo také žádost o koupi požadované věci,“ píše současný americký publicista Michael Farquhar.
Někdy Marii zbyla až tato poslední, třetí možnost, při které zaplatit už musela.
Část sbírek musí oželet
V době 1. světové války (1914–1918) ovšem královně nezbylo než část sbírek prodat. Tím musela nesmírně trpět, protože k nim měla velmi silný vztah. Naštěstí se jí po skončení války podařilo artefakty získat zpátky.
