Tortura. Už jen to slovo vyvolává mrazení v zádech. Stejně tak jako lidé vymýšleli ty nejšílenější metody poprav, stejně tak pustili uzdu své fantazii, co se týče mučení.
Už ve starověkém Římě bylo mučení používáno jako součást výslechu, a to do 2. století n. l. pouze u otroků, a poté i u příslušníků nižších tříd.
Otrokovo přiznání bylo přípustné jen tehdy, pokud bylo dosaženo mučením, neboť se mělo za to, že jeho dobrovolnému přiznání nelze věřit.
Mučení se používalo běžně i ve středověku a v novověku. V českých zemích tomu tak bylo od 14. století. Muka čekala zejména na ženy, ale i muže, kteří byli obviněni z čarodějnictví. Nejprve jim byly ukázány mučicí nástroje.
Pak začal kat se svými pacholky přitvrzovat. Na řadu přišla palečnice, která týranému člověku rozdrtila klouby na prstech. Následovala španělská bota, která svými vnitřními hřeby drtila nohy.
Nezřídka se stalo, že při tomto mučení člověk vykrvácel, ba dokonce mu z nohou vytékala kostní dřeň. Pokud mučený člověk odolal i po španělské botě, čekal ho skřipec. Tento způsob týrání trhal svaly a lámal kosti. Na závěr pak týraný byl pálen ohněm.
Někdy bylo používáno i bičování. Pokud se člověk během tortury nepřiznal, mohl být propuštěn na svobodu. Jenže v té chvíli z něj už byla jen troska…
Mučení ovšem bohužel nepatří jen do středověku. Zvláště neblaze se v tomto ohledu vyznamenali nacisté a bolševici. Bití, týrání hladem nebo žízní, pouštění elektrického proudu, mučení odpíráním spánku a mnohé další metody patřily do jejich arzenálu.
„Po šedesáti výsleších, kdy je člověk vystaven zimě, hladu a skoro nespí, se z něj stane robot. Jeho oči jsou průhledné, nohy má nateklé, ruce se mu třesou.
V takovém stavu je obvykle přesvědčen, že vyšetřovatelé mají vlastně pravdu a on je vinen,“ vzpomínal později jeden z vězňů, který měl to štěstí, že stalinský teror z let třicátých nakonec přežil.
A jak vypadal poslední den středověkého odsouzence na smrt? Exekuce se zpravidla konala v neděli, aby se popravy mohlo účastnit co nejvíce přihlížejících.
Odsouzený byl vyveden a šel k popravišti v doprovodu rychtáře, konšelů a samozřejmě také kata a jeho pacholků.
Ti mohli vězně všelijak týrat, třeba řezáním pruhů kůže ze zad, uštípáváním konečků prstů, vytrháváním kusů masa z těla kleštěmi nebo pálením svázaných rukou.
Zvlášť těžcí zločinci byli na místo exekuce taženi po zemi za nohy koňmi, někdy k tomu zabaleni do hovězí kůže.
Poté následovala samotná poprava. Někdy přišla smrt milosrdně hned, někdy ovšem kat nechal odsouzeného trpět. Třeba tím, že byl k šibenici pověšen za nohy a pak umíral v bolestech po mnoho dní.
Nejhorší potupa a znectění odsouzence se vyjadřovala pověšením na šibenici spolu se psy. Takto byli trestáni především Židé.