„Kde všichni jsou?“ ptal se v souvislosti s pátráním po mimozemských civilizacích italsko-americký fyzik Enrico Fermi. Jedna z mnoha odpovědí může znít: už vymřeli. A druhá: ještě se nenarodili.

V poslední době se objevily dvě studie vysvětlující, proč lidstvo zatím nenarazilo na jiný život, než je ten pozemský. Jedna tvrdí, že vesmír je plný zkamenělin mikrobiorálního života.

Druhá dochází k opačným závěrům, podle ní ve vesmíru ještě zdaleka nepanují vhodné podmínky pro život a lidstvo je tu tak nějak s předstihem.

Počet nově objevených exoplanet každým dnem vzrůstá. A už se zdaleka nejedná jen o horké plynné obry, ale i o tělesa, která se svými rozměry blíží Zemi.

Jedno takové bylo objeveno doslova za humny, planeta jen o málo větší než je Země, obíhá Slunci nejbližší hvězdu červeného trpaslíka Proximu Centauri.

Naše detekční schopnosti zatím nejsou na takové úrovni, abychom mohli s jistotou říct, na které z nalezených exoplanet by mohl existovat život. Avšak hypotéz má věda k dispozici habaděj. Některé z nich jsou přinejmenším k zamyšlení.

Je možné, že život ve vesmíru vzniká celkem často. Ale ve svých raných stadiích je příliš křehký, aby přestál nepřátelské prostředí, které kolem něj panuje. Alespoň si to myslí australský astrobiolog Aditya Chopra.

„Život ve svých počátcích není nijak odolný. A málokdy se vyvíjí dostatečně rychle, aby přežil,“ tvrdí. Pro je ho slova hovoří fakt, že mladé planety prochází bouřlivým vývojem a prostředí na nich není příliš stabilní.

Koneckonců, i dávná Země spíše připomínala Dantovo peklo než zelenomodrou planetu přátelskou k životu. Podle Chopry tak život na jiných planetách vzniká, ale hyne ještě na té nejprimitivnější úrovni. Život si planetu nestačí přizpůsobit planetu k obrazu svému.

„V prvních stovkách milionů let je prostředí, ve kterém má fungovat život velice náročné na údržbu.“

S jiným pohledem na věc přišli badatelé z astrofyzikálního ústavu Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics. Podle nich platí pravidlo, že čím je vesmír starší, tím lepší podmínky pro vznik života zde panují.

Vedoucí studie Avi Loeb je vychází z faktu, že čím je hvězda hmotnější, tím rychlejší je její životní cyklus. Takové hvězdy se tvořily ve velkém, když byl vesmír velmi mladý.

Nyní svou energií poněkud více šetří a vznikají v něm spíše menší hvězdy. Ty jsou schopny „žít“ velmi dlouho a právě proto podle Loeba je pravděpodobnější, že život by se mohl vyvinut právě v jejich blízkosti.

Z toho pak vyplývá jediné: pozemský život je v současné fázi vývoje vesmíru jednou velkou náhodou. Vznikl příliš brzy na to, aby mohl potkat své kosmické bratry.

Podle studie bude trvat bude trvat asi pět miliard let, než se ve vesmíru rozbují život ve velkém měřítku. Loeb doporučuje, aby se hledání případného mimozemského života zaměřilo na červené trpaslíky, jakým je i zmíněná Proxima Centtauri.

Problémem je, že zářivost menších hvězd je nižší než třeba u Slunce, takže obyvatelná planeta by musela být u nich mnohem blíže. V takovém případě by však obdržela mnohem více rentgenového a ultrafialového záření ze své hvězdy. A s tím by živé organismy měly obrovský problém…