Je 27. leden 1985. Přesně čtyřicet let od osvobození koncentračního tábora Osvětim-Březinka stojí skupinka těch, kteří přežili, před branou. Připomínají si minulost a lomcuje jimi zima.

Jeden z nich, Marc Berkowitz, dostal injekce se vším možným tolikrát, že je ani neumí spočítat. Ten, kdo mu způsobil utrpení, musí zaplatit za svoji vinu!

Ve světě se strhne nová honička na osvětimského lékaře Josefa Mengeleho (1911 – 1979). Na přelomu ledna a února 1985 proběhne simulovaný proces v Jeruzalémě.

Na svědecké lavici se vystřídá 106 žijících obětí otřesných experimentů a 6. února 1985 vyhlašuje generální prokurátor USA Wiliam French Smith (1917 – 1990) pátrání po nezvěstném:

„Jde o taková obvinění, takový zájem veřejnosti a tak neblahou proslulost, že je vhodné zahájit vyšetřování. Hodláme být důkladní a rychlí.“ Jeden z nejdůležitějších pohlavárů Třetí říše stále uniká potrestání.

Malá pozornost pro nacistu

Izraelská i německá vláda nabízejí vysokou odměnu za jeho dopadení. Mengeleho synovec Dieter poskytne novinářům interview, ve kterém ale obratně zatají to hlavní, jeho strýc je dávno mrtev! Zemřel na mrtvici roku 1979. Vzájemná spolupráce vlád přináší ovoce.

Při prohledání bytu Mengeleho kamaráda ze školních let Hanse Sedlmeiera najdou adresář odkazující na Wolfganga Gerharda (†1978), rakouského nacistu, který se v Brazílii stal Mengeleho ochráncem.

Roku 1976 se vrátil do Rakouska, ale svému oblíbenci přenechal praktický dárek – svůj brazilský občanský průkaz.

Lovec pochybuje o kořisti

Odtud už je jenom krůček k bývalému poddůstojníkovi Wehrmachtu, který po Gerhardově odjezdu převzal péči o Mengeleho.

Wolfram Bossert promluví, a tak se 6. června na hřbitově v brazilském Embu (20 km od Sao Paula) shromažďují novináři, policisté a zvědavci. Tři hrobníci kopou téměř hodinu, než narazí na rakev.

Paže nalezené mrtvoly nejsou zkříženy na prsou, jak je v Brazílii obvyklé, ale leží podél těla, v tradiční pohřební pozici příslušníků SS! Známý pronásledovatel nacistů Simon Wiesenthal (1908 – 2005) je ale nedůvěřivý: „Na 99 % to není on.

Tohle je už sedmá Mengeleho smrt. Kdyby doopravdy zemřel, celý svět by to věděl do pěti minut a ne za pět let,“ věcně komentuje celosvětovou senzaci.

Koroner Dr. Jaime Edson Mendonça podepsal roku 1979 úmrtní list na jméno Wolfgang Gerhard, přestože mrtvý muž byl o 15 cm menší a mnoho let starší, než určoval osobní doklad. Většina lidí roku 1985 pochybuje o Mengeleho totožnosti.

Konečná diagnóza: Je to on!

Isser Harel (1912 – 2003), šéf izraelské tajné služby Mossad, říká: „Na všechny ty povídačky z Brazílie pohlížím s hlubokou skepsí.“ Rozhodnout musí soudní lékaři. Chybí jim ale zásadní věc: dokumentace chrupu. Zbylo totiž jenom šest zubů.

V brazilském Sao Paulu se schází tým expertů. Mají zjistit, jestli Mengeleho známé fyzické znaky a fotografie odpovídají ostatkům. S kosterními pozůstatky souhlasí výška 174 cm, stopy po zlomenině prstu levé ruky v mládí a mezera mezi horními řezáky.

Roku 1992 poskytuje Mengeleho syn Rolf (*1944) vzorky krve pro testy.

„Analýza DNA byla velmi obtížná,“ říká britský profesor genetiky Dr. Alec Jeffreys (*1950) z Leicester University ve Velké Británii, který vyvinul techniku využití DNA pro kriminalistické účely.

„We only had trace amounts of DNA from badly decomposed bones, but enough to compare with with blood samples from Mengele’s wife and son, who were still alive in Germany.

It was like a paternity case in reverse.“„Měli jsme k dispozici jenom stopové množství DNA ze stehenní kosti, které jsme porovnávali s krevními vzorky syna a manželky Irene.“ Výsledky jsou ale jednoznačné: 10 shodných znaků v genotypu potvrzuje, že na 99 % jde o Josefa Mengeleho.