Warehouse District v Los Angeles je u lupičů oblíbený. Je tu řada prázdných a opuštěných míst, za vysokými ploty s ostnatým drátem stojí osamělé budovy.
V jedné z nich se nachází depo Dunbar Armored, odkud vyjíždějí pancéřované vozy rozvážející peníze do bank a podniků.
Je pátek 13. září 1997 a manažer a dva zaměstnanci v zaprášených overalech přepočítávají skoro 20 000 000 dolarů. Občas kolem projde mlčenlivý strážný. Po půlnoci si dá pauzu. Pak se otevřou dveře, kdosi jej srazí tváří na podlahu a spoutá mu ruce páskou.
„Jednoho máme,“ zaslechne ještě. Dovnitř vnikne pět ozbrojených maskovaných mužů. S druhým strážným, který se převléká a není ozbrojen, si poradí ještě rychleji. Čtyři lupiči se odeberou do sejfu, pátý drží strážné v šachu a sleduje bezpečnostní kamery.
Lupiči si počínají profesionálně: Jeden vydává rozkazy, ostatní je mlčky plní. Peníze nakládají do vozíků, jejich obsah mizí v útrobách náklaďáku. Během 10 minut jsou hotovi. Než odejdou, zničí veškeré videokamery a seberou všechny pásky.
Manažerovi vezmou klíčky od pickupu. Zmizí 18 900 000 dolarů!
Jakmile mohou, zavolají strážní policii. Vrchní vyšetřovatel John Licata je na bankovní loupeže zvyklý, případ tohoto druhu ale řeší poprvé. Vyslechne zaměstnance. Vzpomenou si jen na zvuk dieselového motoru zvenčí.
Lupiči si počínali s jistotou, jako kdyby uvnitř nebyli poprvé. „Hlas jejich velitele mi byl povědomý,“ spekuluje jedna žena. Proč si vzali manažerovo auto? „Nechávám ho vždycky na stejném místě,“ zní odpověď. Lupiči šli tedy najisto. Policie prozkoumá zámky.
Jsou rozbité, ale analýza potvrdí, že byly rozbity až pak. Lupiči věděli i to, které pytle vzít a které ne. Které obsahovaly bankovky velkých hodnot a s různými čísly. Těch zbylých si nevšímali.
Také věděli o skryté kameře vzadu v kanceláři – a o té nemá ponětí ani většina zaměstnanců.
Vyšetřování je předáno zvláštnímu agentovi FBI, Johnovi McEachernovi. Žena, která poznala hlas, je zmatena a na fotografiích jakž takž určí jednoho muže. Je to bývalý zaměstnanec, který před třemi týdny odešel do důchodu.
Brzy je však z nevelkého seznamu podezřelých vyškrtnut. Manažer si časem spojí hlas s jiným bývalým zaměstnancem, regionálním bezpečnostním kontrolorem Allenem Pacem. Jenže Pace má alibi:
Byl v kalifornském městě Long Beach na party se svou dívkou. I ta pracovala na stejném místě a i ona byla propuštěna. Pace už podezřelým číslo jedna zůstane, trvá nicméně rok, než se věci pohnou.
Jeden realitní makléř obdrží na koupi domu sto tisíc dolarů – zbrusu nových, navíc s páskou s datem dva dny před loupeží. Od muže, který také zná Pace. Nakonec je Pace s komplici usvědčen.
Depo si nafotil a prozkoumal. Dal dohromady pět přátel, nakreslil plány, načasoval bezpečnostní kamery, určil, jak se jim vyhnout. Vše proběhlo tak rychle, že se vrátil na party, aniž by si kdo všiml, že chybí. Uloupené peníze pral gang prostřednictvím realit.
Příslušníci gangu jsou pozatýkáni, postupně se přiznají a prozradí ostatní. Allen Pace se vzdá sám. Je odsouzen na 24 let, zpět je získána jen necelá polovina peněz.
Loupež ve společnosti Dunbar je pokládána za jednu ze tří největších loupeží hotovosti v amerických dějinách.
