Kutnohorský kat střílí kavky v místech, kde stával klášterní kostel. Českými zeměmi se nedávno jako velká voda přehnala válka a ze svatostánku zbylo jenom torzo mezi stromy. Jedna střelcova kulka se zaryje do zdi.
V místě, kde se odloupne kus omítky, se náhle cosi zaleskne. „Vždyť je to zlato,“ vykřikne kat překvapeně, když přijde blíž.
Pro klášter v Kutné Hoře-Sedlci vyrobili zlatníci zřejmě někdy před rokem 1400 překrásnou monstranci. Jedná se o ozdobnou schránku z ušlechtilého kovu, do které se umisťuje hostie, oplatka symbolizující Tělo Kristovo při Svatém přijímání.
Při bohoslužbách se monstrance používá ve chvíli, kdy kněz vyzve věřící ke klanění. Historikové se domnívají, že datem vzniku sedlecké monstrance je pravděpodobně rok 1389, kdy došlo k založení bratrstva Božího Těla u sedleckého kostela svatého Filipa a Jakuba.
Na podobě monstrance se podílí i stavitel Petr Parléř (1332/1333–1399).
Poklad zazděný v troskách
Příběh klenotu je spojený s osudem sedlecké katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, vystavěné v letech 1290–1320. První těžká zkouška chrám čeká v době husitských válek. V roce 1421 husité vypálí klášter i katedrálu.
Monstrance naštěstí husitskému řádění unikne. Ze Sedlce je odvezena do dolnorakouského Klosterneuburgu, odkud se v roce 1544 vrací zpět.
Legenda o katově odhalení
V průběhu třicetileté války (1618–1648) se mnichům znovu podaří monstranci uchránit před nebezpečím.
Její zazdění do zbytků kostelních zdí a následné objevení kutnohorským katem po skončení bojů je proto pouhou legendou (některé prameny tuto pověst dokonce umisťují už do období husitských válek).
Inspirace pro stavbu
Janu Blažeji Santini-Aichelovi (1677–1723), významnému architektovi italského původu, na počátku 18. století poslouží monstrance jako inspirace pro přestavbu poničeného chrámu Nanebevzetí Panny Marie a sv.
Jana Křtitele ve stylu barokní gotiky. Dnes patří mezi jednu z deseti nejstarších dochovaných gotických monstrancí v Evropě.