Medvědi se vracejí. To je jistě pozitivní zpráva, protože tyto nádherné šelmy jsou neodmyslitelnou součástí přírody. Na příznivý vývoj poukazuje i nová studie švédských vědců, podle které medvědi, vlci, rysové a rosomáci již obývají celou třetinu Evropy. A to do sčítání nebyla zahrnuta Ukrajina, Bělorusko a evropská část Ruska.

Lidé však soužití s velkými šelmami již odvykli, což s sebou přináší i problémy. Ty mohou být navíc znásobené teplými zimami. Medvěd si obvykle v listopadu najde nějaké suché místo, ve kterém zalehne a oddává se snění.

Jen tu a tam občas vykoukne přes zimu ven. K plnému životu se vrací koncem února, ale někteří huňáči dokážou spát až do dubna.

Mírnější zimy ovšem vedou k tomu, že medvědům se do brlohu nechce. Své o tom vědí třeba na Aljašce. Tam během letošní zimy dokonce místní úřady vydaly varování pro obyvatele.

Medvědi se totiž začali stahovat k lidským obydlím, kde s oblibou zkoumali obsah popelnic a nepohrdli ani ptačími krmítky. Podobná situace se opakuje již poněkolikáté.

Podle aljašského biologa Davea Battlea za to může nejen relativní teplo, ale i nedostatek sněhu: „Dostupná ptačí krmítka s poměrně kalorickým obsahem medvědy zrovna nevybízejí, aby se už uložili k zimnímu spánku.“

Na druhou stranu, ne vše je třeba svádět na klima a jeho změny. Když medvědí samice přivedou na svět mláďata, nemají na dlouhý spánek ani pomyšlení. Zmiňují se o tom i starodávné kroniky, když popisují život medvědů hnědých v Pyrenejích a jinde ve Španělsku.

Ukázalo se, že středověcí letopisci měli pravdu. Badatelé si jako místo svého výzkumu vybrali Kantaberské pohoří rozkládající se na severu Španělska. A skutečně, medvědice s medvíďaty zůstávaly vzhůru po celou zimu.

Tento zvyk přejali i medvědi, kteří se od své matky již osamostatnili. Takže i když byl mráz a hromady sněhu, medvědi vesele brouzdali horami a pátrali po potravě.