Na konci 18. století se musí Rusko vypořádat s krvavou revoltou kozáckých válečníků. Do jejího čela se postaví muž, který o sobě tvrdí, že je svrženým carem Petrem III. Ten je však už několik let po smrti.
„Máme právo na svobodu, právo žít podle starých obyčejů a víry!“ To slibuje manifest, který se od 17. září roku 1773 šíří ruskou stepí. Podepsaný je pod ním 11 let mrtvý car Petr III. (1728–1762).
Jaký je klíč k téhle záhadě, co strhne jedno z největších kozáckých povstání v dějinách?
Domnělým carem, který se prý zázračně zachrání, když ho nechá jeho nevěrná žena a carevna Kateřina II. Veliká (1729–1796) zavraždit, je prostý vojenský zběh! Utekl při převozu na nucené práce na Sibiř.
Když se Jemeljan Pugačov (1742–1775) zbídačený a potrhaný vrátí domů do vísky Zimoveskaja na řece Donu, označí ho donští kozáci za cara Petra a on toho dokonale využije.
Vyslyší volání do zbraně
Je září a Pugačov v čele svých mužů zabírá první ruskou pohraniční pevnost. Pugačovovu armádu tvoří hlavně kozáci, ale přidávají se i prostí lidé. Netrvá dlouho a volání do zbraně vyslyší i aristokracie.
Povstání proti Rusi začne podporovat také kazašský vládce – chán Ablaj (1711–1781).
Kateřina II. napne veškeré síly a potlačením povstání zaúkoluje zkušeného vojevůdce Alexandra Vasiljeviče Suvorova (1730–1800). Ten vezme koncem roku 1774 věc tvrdě do rukou a povstalce v zimě krvavě rozdrtí u Caricynu.
10. ledna roku 1775 už stojí sám Pugačov na popravišti v Moskvě. Za trest je mu useknuta hlava, jeho tělo je pak rozčtvrceno a pro výstrahu vláčeno ulicemi!
