Nevyzpytatelné rozmary počasí a životního prostředí nejsou pouze problémem poslední doby. Už 19. února 1600 dává peruánská sopka Huaynaputina lidem rázně na vědomí, kdo je na zeměkouli pánem.

Její erupce, která po okolních vesnicích rozmetá žhavé kameny, zalije je lávou a zasype popelem, dalekosáhle ovlivní světovou ekonomiku. Jakým způsobem?

Ačkoli se člověk považuje za pána tvorstva, před přírodními živly je zcela bezmocný. Nemůže poručit ani větru, ani dešti. Potvrzuje to ve své studii Kenneth Verosub, geolog z Kalifornské univerzity.

Výbuch Huaynaputiny, při kterém na samém počátku 17. století zahynulo přibližně 1500 lidí, vrhnul do ovzduší tolik síry, že došlo k narušení celosvětového klimatu. „Šlo o náhlou a prudkou změnu ve velmi krátkém časovém období,“ vysvětluje Verosub.

Množství síry, obsažené tehdy ve vzduchu, odhadují odborníci až na 55 miliónů tun. Síra reagovala ve vzduchu s vodou a vytvářela kapičky kyseliny sírové. Ty odrazily část slunečních paprsků, které nemohly dosáhnout na zemský povrch.

Snížení slunečního záření způsobilo ochlazení, dokud kapky zcela nezmizely z atmosféry. Co to znamenalo pro zemědělství?

Celý svět je naruby

Dobové záznamy říkají, že následující rok po výbuchu byl bohatý na nezvyklé odchylky klimatu. Američtí vědci vysvětlují: „Rok 1601 patřil v mnoha případech k nejchladnějším, nejmokřejším nebo nejhorším“. Důkazů je několik.

Podíváme-li se na letokruhy stromů, zjistíme, že jsou velmi blízko u sebe. Vypovídají, že tento rok byl nejchladnější za posledních 600 let! Následků katastrofy nezůstal ušetřen nikdo. Ze Švýcarska, Estonska a Lotyšska přicházely zprávy o velmi krutých zimách.

Švédsko překvapila rekordní sněhová nadílka. Po jejím roztání následovaly velké záplavy a špatná úroda. Víno ve Francii dozrálo později, v Německu se dokonce neurodilo téměř žádné. Japonské jezero Suwa zamrzlo mnohem dříve, než v předchozích letech.

Všichni se podivovali nad tím, jak dlouho trvalo čínským broskvoním, než rozkvetly. Galeony plující z Mexika na Filipíny měly štěstí: do plachet jim vál silný vítr, který výrazně urychlil jejich cestu.

Může výbuch za svržení cara?

Přírodní katastrofa ovlivnila světovou politiku. Po smrti ruského cara Fedorova roku 1598 ho střídá Boris Godunov (1552–1605). Je nezvykle osvícený:

snaží se o obchodní spojení se západoevropskými zeměmi (Rakouskem, Anglií, Francií) a mladé Rusy posílá na Západ, aby tam prozkoumali poměry a naučili se novému. Nemá ale sympatie ani šlechty, ani lidu.

Poslední kapkou je obrovská neúroda, která v Rusku nastala v letech 1601–1603. Jejím následkem je největší hladomor v dějinách země. Lidé se bouří, Godunov neúprosně potlačuje jejich odpor. Rostoucí nepokoje vedou roku 1604 k úspěšnému povstání proti němu.

Vědci se mýlili

O tom, že rok 1601 byl pro obyvatele Země mimořádně těžký a přinesl mnoho problémů, vědí odborníci už delší dobu. Příčinou podle nich bylo vyvrcholení ochlazování (malé doby ledové), které trvalo několik staletí.

Teprve poznatky americké studie ale svědčí o tom, že změny skutečně způsobila erupce sopky. „Nemůžeme dokázat, že sopka byla zodpovědná za všechno, nicméně rok 1601 byl špatný kvůli následkům její erupce,“ tvrdí Verosub.