Člověk je tvor zvědavý, a tak ho neláká jen výzkum vlastní planety, ale i jejího okolí. Jenže vesmír není k lidem bůhvíjak přátelský. Éra dobývání kosmu si bohužel vyžádala již řadu lidských životů.

K nejhorší katastrofě v epoše dobývání vesmíru došlo hned na jejím startu. Až do počátku 90. let Moskva tajila, že 24. října 1960 na kosmodromu Bajkonur došlo k mohutné explozi, která připravila o život 126 lidí.

Některé odhady pak dokonce hovoří o dvou stovkách mrtvých. Co se tedy vlastně stalo?

Sovětský svaz vkročil do vesmíru jako první a svůj náskok si před USA hodlal stůj co stůj udržet. V sovětském kosmickém programu se tak leccos šilo horkou jehlou.

Mezikontinentální raketa R-16, v kódech NATO známá jako SS-7, vypadala na papíře dobře, ovšem reálné prověrky jí z velké části zůstaly odepřeny.

„K odpálení musí dojít před výročím říjnové revoluce,“ tlačí tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov na konstruktéry, aby k odpálení došlo před výročím bolševického převratu v Rusku připadajícím na 7. listopad.

Takže se v říjnu 1960 na startovací rampě kosmodromu Bajkonur objevila dlouhá bílá štíhlá raketa s nápisem CCCP…

Projekt od počátku provázela smůla. Původně měla raketa odstartovat již 23. října, ale technická závada byla proti. Během dalších 24 hodin následoval jeden průšvih za druhým.

Největší problém se týkal paliva, které se skládalo z dimetylhydrazinu a kyseliny dusičné. Jakmile se tyto látky dostanou k sobě, okamžitě začnou hořet.

Navíc je tato směs velice toxická. Palivo rozežralo nádrže a začalo z nich unikat, leč řídící středisko nad tím mávlo rukou. Krátce poté byl vyslán signál, aby se palivové uzávěry otevřely, což byla osudová chyba.

V tu chvíli se kosmodrom Bajkonur proměnil v peklo na zemi… Kdo neuhořel, toho zasáhly jedovaté výpary. Exploze byla viditelná až do vzdálenosti 50 kilometrů.

Mezi oběťmi byl i nejvyšší velitel strategických raketových vojsk SSSR Mitrofan Ivanovič Nedělin.

Záchranný tým našel po katastrofě pouze jeho hodinky, které se zastavily v čase 18:45. Oficiální sovětská místa pak tvrdila, že nejen on, ale i ostatní oběti zahynuly při letecké katastrofě… Konstruktér rakety Michail Jangel, který veškerá nebezpečná znamení ignoroval, měl neuvěřitelné štěstí.

Těsně před explozí si totiž odběhl vykouřit cigaretu. A ta mu nakonec zachránila život. Sovětský svaz tuto katastrofu po dlouhá léta utajoval. Až v roce 1989 o ní sovětský tisk mohl zveřejnit první informace.