V historickém filmu Vikingové z roku 1999 dvanáct statečných Vikingů a jeden Arab chrání vesnici před démonickými nájezdníky. Mnohem víc by však měli chránit sami sebe před rozhádanými filmaři.
Desáté století, Vikingové, Antonio Banderas (*1960), syrová atmosféra severu, jatka plná krve a useknutých hlav.
A to vše podle knihy Pojídači mrtvých spisovatele Michaela Crichtona (1942–2008), který je po fenomenálním úspěchu Jurského parku zárukou diváckého zájmu.
Srážka dvou vizí
Když se podaří získat režiséra Johna McTiernana (*1951), mistra akce, který ze Smrtonosné pasti udělal nesmrtelnou klasiku, zdá se úspěch zaručen. McTiernan má promyšlenou vizi, jenže ta stále častěji naráží na Crichtona.
Ten má totiž vizi úplně jinou a nechce se jí vzdát. Snaží se natáčení ovlivnit a napětí před kamerou i za ní houstne. Spory obou individualit jsou stále ostřejší. Zkušební promítání téhle netradiční variace na Sedm statečných znamená studenou sprchu.
Diváci nesourodý hybrid Crichtonovy vize a akčního McTiernana odmítnou. Producenti, kteří už do filmu nalili příliš mnoho peněz, se rozhodnou k radikálnímu kroku. Premiéra je o rok a půl odložena.
Začne se stříhat (vyhozena je většina nudných vedlejších zápletek), mnoho scén má být přetočeno a doplněno dalšími dodatečně natočenými.
McTiernan bitvu vzdá
McTiernan se snaží zachránit, co se dá, když se však mají začít přetáčet i scény, které považuje za klíčové, znechuceně boj vzdá a od projektu odstoupí. „S Crichtonem není možné spolupracovat,“ zlobí se. Udělá však osudnou chybu.
Není důsledný a nevyžádá si odstranění jména z titulků, což ho stojí pověst elitního režiséra, který dokáže udělat hit z čehokoli. Jeho místo totiž zaujímá sám Crichton, který se ukáže být nepříliš schopným režisérem.
Nedokáže na původní materiál svou vizi naroubovat, jen zničí to, co ještě fungovalo.
Neustálým přetáčením nafoukne už tak přetažený rozpočet a nervózní producenty dorazí, když nakonec odmítne hotovou hudbu Graemea Revella (*1955) a místo něj najme Jerryho Goldsmitha (1929–2004).
Otrávené hvězdy i diváci
Egyptská hvězda Omar Sharif (*1932) opustí natáčení zcela otráven. „Je hrozné hrát podle mizerného scénáře, pod režisérem, který neví, co dělá.“ Po premiéře opouští kina stejně otrávení diváci.
Film prodělá částku odpovídající 2,605 miliardám korun. Dnes je sice zmiňován pro působivou atmosféru vikingské kultury, ze žebříčku největších propadáků mu to však nepomůže. Podobnou zkušenost s Crichtonem navíc přiznají i další režiséři.
Například Philip Kaufman (*1936), který podle jeho knihy natočil Vycházející slunce nebo Barry Levinson (*1942), který zfilmoval román Koule.
