Japonské město Hirošima se právě probouzí do mlhavého letního rána, když tu krajem otřese exploze, dosud nevídaná ani v těch nejhorších nočních můrách.

Když se dým rozplyne, v apokalyptickém obrazu zkázy stojí jen trosky několika budov, mezi nimiž hrdě ční betonové torzo se zbytky kovové kopule…

I když od tohoto hrozivého okamžiku brzy uplyne už 69 let, zůstává tu stále stát v té podobě, do které ji 6. srpna 1945 změnila atomová bomba Little Boy, svržená americkými vzdušnými silami.

Ještě předtím bývala honosným Průmyslovým palácem, který by nevznikl, nebýt jednoho šikovného Čecha…

Z Náchoda až do Hirošimy

Jan Letzel (1880–1925), rodák z Náchoda a absolvent architektury na pražské UMPRUM, dorazí do Japonska v roce 1907. Netrvá dlouho a brzy se v zemi vycházejícího slunce osamostatní.

Se spolužákem ze stavební průmyslovky zakládá firmu a začne realizovat své vize, spojující tradiční japonské prvky s moderní evropskou architekturou. To ale není vše.

Jeho díla lahodí nejen oku, jsou také řádně bytelná, a to hlavně díky hojnému použití betonu, od něhož si Letzel slibuje lepší ochranu budov při pravidelných zemětřeseních.

Jeho nejznámější a osudem tak zkoušené dílo se začne stavět v roce 1913 a po dvou letech usilovné práce je vše připraveno ke slavnostnímu otevření.

Dne 5. srpna tak zraky místních poprvé v plné kráse spatří vznešenou třípatrovou secesní budovu s centrální oválnou halou a točitým schodištěm pod prosklenou kopulí.

Osudný atom

Hirošimský prefekturální palác pro výstavy produktů, jak v té době zní první název i účel budovy, si obyvatelé zamilují a je oprávněnou chloubou města Hirošima.

A zůstala by jí do dnešních dnů, nebýt druhé světové války a osudného data 6. 8. 1945. Přesně 30 let a jeden den od veřejného uvedení do hirošimské infrastruktury musí železobetonový skelet paláce čelit náporu atomové síly. A úspěšně.

Zkáza přitom rozprostře svá smrtonosná chapadla v jeho těsné blízkosti (hypocentrum výbuchu je ve výšce 580 metrů nad budovou a epicentrum ve vzdálenosti asi 160 metrů od ní). Stejné „štěstí“ ovšem nemají jeho obyvatelé.

Maso a kosti mají bohužel svou odolností do kovu a kamení daleko, a tak po všech nešťastnících, kteří jsou v tu dobu uvnitř, zbude jen hromádka popela.

Doslova se vypaří, stejně jako většina těch, kteří v osm hodin a patnáct minut ráno místního času stojí v blízkosti výbuchu. Těm, kteří přežijí, se pak při pohledu na město derou slzy do očí. Téměř vše, co stálo, teď leží ve změti vlastních trosek.

Tichý svědek atomové minulosti

Dílo zlatých českých Letzelových ručiček je tak jednou z mála staveb, kterou mohutná exploze nepřiková k zemi.

Je sice notně poničená, z části roztavená, s pokroucenými trámy a poničenou kopulí, jejíž zbytky teď připomínají trnovou korunu Ježíše Krista, ale na svém místě vydrží.

Po válce mají neudržované zbytky prefekturálního paláce několikrát na kahánku, když se čas od času uvažuje o jejich stržení.

V roce 1966 však městská rada definitivně rozhodne, že kdysi majestátní stavba zůstane na svém místě stát v původním stavu jako hrozivý varovný vykřičník budoucím generacím.

Od roku 1996 je navíc Památník míru neboli Atomový dóm v Hirošimě zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.