Ježíš Kristus se svatým Petrem po světě. Jednou přijdou k honosnému statku, zaklepou na dveře a otevře jim bohatá selka. „Nabídnete nám kousek chleba? Putujeme celý den a máme hlad,“ žádají pokorně. „Táhněte, vandráci! Myslíte si, že mám na rozdávání? Už ať vám vidím paty,“ rozkřikne se selka.
Oba utíkají a zastaví se až u domku na okraji vesnice, kde žije vdova s dětmi a jednou slepicí. Uvítá je přívětivě: „Moc toho nemám, ale co mám, ráda vám nabídnu.“ Do žhavého popela vloží vajíčko, večeři pro sebe a děti. Dnes půjdou spát o hladu.
Ráno si ale vdova všimne záře v popelu vyhaslého ohniště. Rozbitá skořápka se proměnila ve zlato! Od té doby každému pocestnému nabízí žlutě obarvené vejce.
Symbol krve a života
Už ve starověku lidé považují vajíčko za symbol vzniku života. Zdobené vaječné skořápky najdeme dokonce v hrobech Sumerů pocházejících z období kolem roku 2500 př. n. l. Kraslice jsou proto pohanským zvykem.
Sbírka Aelius Lampridius z období konce 4. a počátku 5. století n. l. vypráví legendu o slepici, jež při narození římského císaře Marka Aurelia (121–180) snese nádherné červené vejce, protože červená symbolizuje krev a život.
Přání se posílá už v dobách císařství
Za vlády Alexandra Severa (208–235), který usedá na trůn roku 222, si lidé zvyknou posílat červené vajíčko jako přání k jarním svátkům.
„Do velikonoční symboliky vajíčka pronikla nejspíše z kultů rozšířených na území Římské říše v době formování prvních křesťanských církví,“ uvádí Vavřinová. Z počátku 13. století pochází první zmínka o svěcení velikonočních vajec.
Od té doby se vajíčka stávají součástí křesťanské velikonoční tradice. Výjimkou nejsou ani české země.
Součást magických her
U nás pochází první dochovaná červená zdobená vaječná skořápka z období ještě o dvě století dříve. Datuje se do let 1020 – 1030. Našla se v hrobě ženy ve Velkých Hostěrádkách na jižní Moravě. Vejce se stává součástí magických praktik a velikonočních her.
Oblíbená je „na ťukanou“, při které dva hráči ťukají špičkou vajíček proti sobě. Vítězovo vejce zůstane celé.