Císař Konstantin I. svolá v roce 325 koncil do města Nikaia. Na program jednání se dostávají otázky o způsobu vyznání víry. Jedním z bodů je ale také ožehavé téma Velikonoc. Věřící už nějakou dobu diskutují o tom, kdy vlastně mají tenhle svátek slavit. Dělí se na dvě skupiny a ustoupit nechce ani jedna z nich…

Křesťanské Velikonoce se termínově překrývají s těmi židovskými, taková situace je na počátku 4. století. Církve, které se hlásí k apoštolovi svatému Janovi, mají tehdy ve zvyku slavit svátky ve stejné dny jako Židé.

Obě slavnosti se kryjí

Termín svátků jara se určuje podle židovského nebo babylonského kalendáře. Datum vzkříšení je 14. den měsíce Nissan, který Bible označuje jako první měsíc v hebrejském kalendáři. Ve stejných dnech probíhá i svátek Pesah, židovské Velikonoce.

Spory mezi Východem a Západem

O oslavu se proto vedou mezi Východem a Západem spory. „14. Nissan je dnem Velikonoc,“ tvrdí Alexandrijští. „Ne, svátek připadne na neděli nezávisle na babylonském kalendáři,“ míní ovšem Římané.

Pokud bude po jejich, židovské a křesťanské Velikonoce se od sebe oddělí, a to je cílem.

Císař svolává koncil

Římský císař Konstantin I. (272/285–337) proto v roce 325 svolává do města Nikaia (v dnešním Turecku) koncil, aby v tomto směru zavedl pořádek.

Rozhodnutí sněmu zní, že se Velikonoce od této chvíle slaví první neděli po úplňku následujícímu za jarní rovnodennosti. A co kdyby se Velikonoce a Pesah opět kryly? Pak se křesťanský svátek posouvá o týden zpátky.