„Zatracená násadka,“ uleví si spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij, když vidí, jak mu se stolu spadla jeho oblíbená psací potřeba a zakutálela se rovnou pod knihovničku. Nezbývá mu, než odsunou těžký regál s knihami stranou. Pro spisovatele slabé tělesné konstituce je to opravdu velká námaha.

Ruskému spisovateli Fjodoru Michajloviči Dostojevskému (1821–1881) praskne kvůli manipulaci se skříní plicní tepna a začne krvácet z úst. Jeho manželka Anna (1846–1918) přivolává lékaře.

Přijde chvilková úleva, ale po několika hodinách se z Dostojevského hrdla znovu řine krev. Spisovatel ztrácí vědomí. Noc z 26. na 27. ledna 1881 (podle juliánského kalendáře, podle gregoriánského noc z 8. na 9. února) nepřinese nic dobrého.

Předtucha blízkého konce

 „Přiveď kněze,“ přesvědčuje Dostojevský svoji ženu, která jeho prosbu hned vyslyší. Po zpovědi je spisovatel klidnější. Přesto ráno zaskočí manželku předtuchou, že má dnes zemřít. Anna nechce nic takového slyšet.

Přesto mu na jeho žádost přinese evangelium a zapálí svíčku. Krvácení se opakuje i dopoledne 27. ledna 1881. Večer už je jasné, že jde o smrtelnou agónii.

Rudá skvrna na bradě

Svědkem jeho posledních okamžiků se mimo rodiny stává i přítel Boleslav Michajlovič Markevič (1822–1884). Právě on se zmiňuje o rudé skvrně na bradě způsobené krvácením. Zaznamenává také, že spisovatel zemřel přesně v 8 hodin a 46 minut.

Lékaři se shodují, že smrt způsobilo plicní krvácení, spisovatel trpěl rozedmou plic, onemocněním, které způsobuje rozšíření dýchacích cest a úbytek plicní tkáně.

Bál se policejní prohlídky?

Proč ale céva praskla? Skutečný důvod k manipulaci s knihovničkou mohl být trochu jiný, než Dostojevského rodina uvádí. Je možné, že ve skutečnosti nehledal pero, ale chtěl narychlo někam schovat radikální literaturu, kterou možná doma přechovával.

U jeho souseda, radikála Alexandra Barannikova (1858–1883), snažícího se připravit o život ruského cara Alexandra II. (1818–1881), totiž den předtím proběhla domovní prohlídka.

Dostojevský, který chtěl psát další díl románu o bratrech Karamazových, se možná bál, aby policie nenavštívila i jeho. Už tak byl spisovatel, který strávil čtyři roky v sibiřském vězení, neustále v hledáčku policie.

Objev zakázané radikální literatury by pro něj i jeho rodinu mohl mít nepříjemné důsledky.