„Přiznávám, že jsem byl schopen jen stěží ovládnout pohnutí, když jsem před sebou spatřil rozlehlou trojskou pláň, jejíž obraz se mi zjevil už v dětských snech,“ vzpomíná Heinrich Schliemann na okamžik, kdy poprvé uvidí místo svých vytoužených objevů.

Svoji celoživotní touhu má nyní na dosah ruky.

Heinrich Schliemann (1822–1890) už jako malý kluk se zatajeným dechem čte eposy Ílias a Oddysea řeckého básníka Homéra (asi 8. stol. př. n. l.). Touží objevit město Troja, o kterém se v nich píše.

Na vysněnou výpravu za pozůstatky dávné civilizace si musí nejdříve našetřit, což se mu také podaří. V roce 1846 zakládá v ruském Petrohradu úspěšnou obchodní firmu s indigovým barvivem a rychle bohatne.

Píše se rok 1868, když má ve svých 46 letech konečně tolik peněz, že si může dovolit věnovat se do konce života už jenom vykopávkám. Už na sklonku léta téhož roku se proto vydává se do končin, kde by měly být ukryty ruiny starověké Tróji.

Vyvázne jenom s pokutou

Chlapecké sny se stávají skutečností. 11. října 1871 začíná Schliemann kopat na kopci Hissarlik na západním pobřeží dnešního Turecka. Pilně odhrabává nánosy písku. Odhaluje v nich jednotlivé vrstvy trosek budov a keramických střepů.

Rozliší jich celkem šest (horní vrstvu považuje za nejmladší) a domnívá se, že mezi nimi je i homérská Trója. Ovšem mýlí se. Homérovo město podle dnešních vědců odpovídá až vrstvě sedmé, označované jako VIIa.

31. května 1873 narazí na svůj první velký objev, údajný poklad bájného trojského krále Priama. V ruinách města postupně vykope poklad složený z 8833 předmětů včetně nádob z mědi, zlata a stříbra, prstenů a dalších ozdob.

Nálezy tajně vyváží z Osmanské říše do Berlína. Za nedovolené pašování si vykoleduje trestní stíhání. Nakonec ale naštěstí vyvázne jenom s pokutou.

Zlatá maska králi nepatřila

Mykénská Lví brána zláká objevitele k další cestě. Do Mykén, vzdálených asi 90 kilometrů jihozápadně od Atén, se vydává roku 1874. Pouští se do hledání dalších stop po starověké civilizaci. „Tady určitě nic nebude,“ odbývají jeho práci odborníci.

Schliemann se ovšem nenechá odradit a navzdory jejich pohrdání kope v roce 1876 u vnitřní strany mykénské hradní zdi. Udělá dobře, protože odhalí pět hrobů s ostatky patnácti lidí.

Zakrývají je zlaté obličejové masky a nechybí jim ani nákladná pohřební výbava včetně šperků. Historikové později zjistí, že hroby pocházejí z období kolem roku 1500 př. n. l.

Kde leží hrob božského Dia?

V roce 1888 ho kroky zavedou na Krétu. Poblíž Heraklionu má v plánu nalézt hrob boha Dia. Jenže všechno překazí skutečnost, že se mu nepovede získat vyhlédnutý pozemek. Odhad, kde může něco být, má ale dobrý.

Když na stejném místě začíná o 12 let později kopat britský archeolog Arthur Evans (1851–1941), objeví palác Knóssos.

Na svou poslední objevitelskou cestu se Schliemann vydá opět do Tróje, kam dorazí 1. srpna 1890. Nic dalšího už ale neobjeví, protože jeho zdravotní stav se prudce zhoršuje. Trpí bolestmi a musí na operaci uší.

Dojde ale ke komplikacím a infekce se dostává i do mozku. Umírá 26. prosince 1890 na zánět mozkových blan.