Příběh z roku 1212 zní jako středověká pohádka, která se pokazí hned po první kapitole. Tisíce dětí a mladých lidí se údajně vydávají přes Evropu, aby osvobodily Jeruzalém. Nemají pořádné zbraně, armádu ani zkušenosti. Spoléhají na víru a na zázrak.

Jenže právě tady začíná problém: historici dnes upozorňují, že slavná „dětská“ výprava možná nikdy nevypadala tak, jak nám ji vypráví pozdější kroniky.

Příběh začíná dvěma mladými kazateli a jednou neuvěřitelnou myšlenkou. Ve Francii vystupuje chlapec jménem Štěpán z Cloyes, který podle pozdějších zpráv tvrdí, že měl vidění Krista.

Ten mu má předat dopis pro francouzského krále a vyzvat ho k výpravě do Svaté země. Štěpán získává následovníky a skupiny poutníků se vydávají na cestu. Podobné hnutí vzniká také v německých zemích kolem Mikuláše z Kolína.

Kroniky hovoří o obrovských zástupech. Jenže nejstarší prameny jsou překvapivě stručné a často si odporují.

Nizozemský historik Peter Raedts (1948-2021) proto upozorňuje, že označení pueri, které se tradičně překládá jako „děti“, nemusí znamenat malé děti. Může označovat také mladé lidi, služebnictvo nebo společensky podřízené a chudé osoby.

Romantický příběh se komplikuje

Výpravy skutečně existují, ale rozhodně nejde o jednotnou armádu dětí pochodující Evropou v jednom obřím proudu. Skupiny se pohybují různými směry a jejich osud se liší. Francouzští účastníci směřují k jihu a někteří dorazí až do Marseille.

Podle pozdější tradice jim tam obchodníci nabídnou lodě do Svaté země a právě tady vzniká jeden z nejtemnějších motivů celého příběhu: děti mají být odvezeny do severní Afriky a prodány do otroctví. Historici jsou ale vůči této části vyprávění opatrní.

Prameny vznikají v různých dobách a pozdější kronikáři příběh postupně dramatizují. Neexistuje žádný spolehlivý důkaz, že se tisíce dětí skutečně dostaly na lodě a skončily jako otroci.

Co se tedy v roce 1212 skutečně děje?

Podle současného historického výzkumu nejde příběh jednoduše označit ani za úplný výmysl, ani za doslovnou „výpravu dětí“.

Britský historik Gary Dickson upozorňuje na skutečné hnutí mladých a chudých lidí, které vyrůstá z tehdejší náboženské kultury a touhy po obnově křížového tažení.

Raedts jde ještě dál a soudí, že účastníky tvoří především chudí lidé na okraji venkovské společnosti, nikoli zástupy malých dětí.

Důležité je také to, že výprava není oficiálně vyhlášenou papežskou křížovou výpravou a papež Inocenc III. (1160-1216) k ní nevydává známou výzvu.

Teprve pozdější vyprávění postupně vytvářejí mylný obraz tisíců nevinných dětí, které se vydávají dobýt Jeruzalém, který přežívá dodnes.