Růže, kadidlo, jasmín, myrha… Chrámový kněz pečlivě odměřuje jednotlivé ingredience a v malé misce je zkouší sladit dohromady. Jeho práce vyžaduje obrovskou pečlivost a přesnost. Snaží se vytvořit stejnou recepturu jako posledně.
Voňavku mu pochválila sama královna Hatšepsut a nyní si znovu žádá svůj oblíbený parfém.
„Nádherná vůně. Vyřiď knězi, že se nemohu dočkat další dávky,“ řekne egyptská královna Hatšepsut (1504 př. n. l.–1457 př. n. l.) své služebné, když si na hřbetu ruky rozetře poslední kapku voňavky ze vzácného flakónku.
I když si vzácnou tekutinu šetřila a používala ji jenom při slavnostních příležitostech, lahvička už je prázdná. Připravovat parfém pro samotnou panovnici považuje kněz čest. Jde o skutečnou alchymii.
Voňavka může obsahovat až 16 různých součástí, a právě proto je voňavé tělo typické hlavně pro bohaté Egypťany. Už v Hatšepsutině době ovšem není parfém žádnou novinkou. Znají ho krásné ženy i muži už v době vlády první faraónské dynastie v letech 3150–2930 př.
n. l.
Růžová esence pro milence
Obětování egyptským bohům vždy provází typické rituály. Nechybí při nich myrha a kadidlo. Hatšepsut podporuje obchod s oběma látkami. Dobře ví, že každý obřad má svoji vůni. Přípravu voňavých olejů a mastí mají po staletí na starosti chrámoví kněží.
Jeden z nich právě opatrně namáčí okvětní plátky růže do tuku. Olej absorbuje vůni růže. Královna Kleopatra (69–30 př. n. l.), která si stejně jako její předchůdkyně Hatšepsut také potrpí na pečlivě upravený zevnějšek, si růžový olej zamiluje.
Nešetří jím a používá ho při každé příležitosti. Okouzlí s ním i římského politika Julia Caesara (100–44 př. n.
l.) a růžovou esencí nechá napustit i lodní plachty při cestě za svým milencem římským vojevůdcem Markem Antoniem (83–30 př. n. l.). Za lodí se táhne silná vůně.
O krok blíž k tajemství
Když se v roce 30 př. n. l. stane Egypt provincií Římské říše, recepty na voňavky přejímají Římané. Co ale parfémy obsahují? Záznamy na papyru mluví o vůni složené z myrhy, lotosu, šafránu, skořice a majoránky, kterou používá Kleopatra.
Za její vlády dosahuje egyptské umění výroby voňavek vrcholu. Jenže v jakých poměrech jsou přísady namíchány, to nikdo neví.
O krok blíž rozluštění tajemství starověkých parfémů se vědci ocitají v roce 2009, po více než 2000 letech, které uplynuly od zlaté éry voňavek. V hrobě královny Hatšepsut tehdy objevují flakónek, jehož stáří odhadují na 3500 let.
Nádobku k ostatkům přidali pozůstalí po královnině smrti. Patřila mezi posmrtnou výbavu, proto na ní nechybí její jméno. Německý odborný tým provede rentgen 15 cm vysoké lahvičky. Ukáže se, že obsahuje zbytky vonného oleje.
I vědci se mohou mýlit
„Štíhlé hrdlo umožňovalo odměřené dávkování cenného obsahu,“ komentuje objev Němec Michael Höveler-Müller (*1974), kurátor Egyptského muzea v Bonnu.
Společně se svým kolegou Helmutem Widenfeldem se na bonnské univerzitě pouštějí do analýzy dochovaných vzorků. Doufají, že by z nich mohli vytvořit recepturu na královninu voňavku. Po dvou letech bádání ovšem zjišťují, že došlo k mýlce.
Lahvička neobsahuje voňavku, jak předpokládali, ale pleťový krém složený z palmového a muškátového oleje. Nacházejí v něm i stopy uhlovodíků pocházejících z dehtu a asfaltu.
Karcinogenní látky napovídají, že přípravek je určený k léčbě svědivých kožních chorob, především lupénky, kterou královna trpěla. Tajemství Hatšepsutiny vůně proto zůstává dosud neodhaleno.