Plameny šlehají nad Chicagem, dřevěné domy mizí jeden za druhým a z městského vodovodu přestává téct voda. V říjnu 1871 se celé město mění v obrovské ohnivé peklo. A právě tehdy se ukazuje zvláštní síla místních pivovarů.

Některé mají vlastní zásoby vody, jiné mohutné zděné budovy a jeden z nich, Seippův pivovar, dokonce přežije katastrofu téměř bez úhony. Pivo přitom není jen nápoj. V žíznivém městě se na chvíli stává téměř strategickou surovinou.

Oheň se rozhoří 8. října 1871 a během několika hodin přinese katastrofu, jakou Chicago dosud nezažilo. Silný vítr žene plameny přes dřevěné domy, střechy a celé bloky. Když hoří městské vodárny, přichází město o nejdůležitější nástroj obrany.

Historik James H. Goodsell ve svém dobovém líčení popisuje, jak požár zasahuje vodárenský komplex ještě předtím, než se plameny naplno přenesou do severní části města. Brzy je jasné, že z hydrantů už mnoho vody nepoteče.

Lidé přitom zoufale hledají, kde se napít. Dobové svědectví Franka J. Loesche (1852-1944) ukazuje, jak dramatická situace je: v místě, kde se několik dní zdržuje, má k dispozici pouze vodu ze studny, zatímco voda z městské sítě není použitelná.

Mohou zahnat žízeň

Pivovary proto získávají během katastrofy nečekaný význam. Nejde však o romantickou představu, že pivo jednoduše uhasí požár.

Některé pivovarské areály mají vlastní vodní zdroje, sklepy, mohutné zděné stavby a především zásoby nápoje, který je v době zhroucení zásobování překvapivě důležitý.

Dobové svědectví dokonce popisuje, že lidé v prvních dnech po požáru zahánějí žízeň pivem, protože pitná voda je obtížně dostupná. Cena piva přitom podle Loesche prudce stoupá, jak se zásoby zmenšují. Historie pivovarů ale současně ukazuje i opačnou stránku:

většina velkých chicagských pivovarů požár nepřežije. Dobové soupisy uvádějí například zničené podniky Lilla, Hucka, Sanda, Busche & Branda a dalších.

Voda není samozřejmostí

Příběh Conrada Seippa je ale úplně jiný a zní téměř jako scénář k historickému filmu. Jeho pivovar na jižní straně města leží mimo hlavní ničivou sílu požáru a jako jeden z mála významných pivovarů katastrofu přežívá.

Historička Laurin Macková, která se historií rodiny zabývá, připomíná, že Seippův podnik stojí mimo požární linii a následně těží z toho, že konkurence prakticky přes noc mizí.

Seippovi také během požáru přijímají do svého domu řadu lidí, kteří zůstávají bez střechy nad hlavou.

Z pivovaru se tak stává nejen přeživší podnik, ale součást záchranné sítě, která pomáhá lidem v naprostém chaosu. Seippův pivovar pokračuje ve výrobě a jeho pivo pijí dělníci, kteří z popela stavějí nové Chicago.

Jak připomínají historici Dave Desimone a Macková, pitná voda není samozřejmostí a obnova města si tak vyžádá mimo jiné i obrovské množství piva.