Ve 30. letech minulého století docházelo u pobřeží ostrova Brač v Jaderském moři (na území tehdejšího Království Jugoslávie) k velmi dramatickým událostem. Jak se k bračské obci Sutivan přiblížil linkový parník ze Splitu, místní obyvatelé na něj házeli kameny.
Proč? Za všechno mohla jedna hladová kočka a prchající chobotnice.
Na počátku byla jen ostrá slova, ale později vše eskalovalo k fyzickým atakům. Až tak výrazně se proměnil jeden nevinný, ba úsměvný příběh. Místní rybář ulovil v moři pěknou chobotnici.
Zakoupila ji farská kuchařka s tím, že z ní panu faráři udělá výtečný oběd, snad chobotnici po starodalmatském způsobu s brambůrky a bylinkami, kdoví…
Chobotnice na útěku
Milý hlavonožec však s těmito plány kategoricky nesouhlasil. Chobotnice využila chvíle, kdy kuchařka na chvíli z kuchyně odběhla. Byl nejvyšší čas, protože místo v moři už byla chobotnice vtěsnána do hrnce. Šikovná chapadla odklopila poklici a chobotnice se dala na útěk směrem k moři.
Cestou ji však potkala hladová kočka. Hlavonožec využil svoje přísavky a vyšplhal až na věž kostela. Kočka raději zvolila schodiště a na vrcholu věže pátrala, kam se asi chobotnice tak vysoko v oblacích ukryla.
Právě v ten moment připlouval k přístavu parník ze Splitu. Poprvé, ale nikoli naposledy se ozvalo zvolání: Máte kočku na zvonici! Pokaždé, když se kouřící linka ze Splitu přiblížila, ozýval se z její paluby tento posměšný pokřik. Proč ale obyvatele Sutivanu tak urážel?
Zranění cestující
Prý to mělo souvislost s faktem, že zvony z kostela v Sutivanu byly v době první světové války zrekvírovány pro válečné účely.
Sutivanští byli bohabojní věřící, a tak byli mimořádně citliví na cokoli, co se týkalo jejich zvonice (vybavené již pochopitelně novými zvony).
Slovní třenice přerostly v kamenování plavidla lodní linky, do krve bylo raněno několik cestujících. Rostoucí občanské nepokoje řešily i úřady a všichni se děsili toho, aby se nestalo ještě něco horšího.
Vášně dokonce v jugoslávském tisku krotil i známý novinář a spisovatel Miljenko Smoje.
Tyto incidenty v menší míře přetrvávaly v Sutivanu až do 50. let. Dnes? Nyní je tento příběh turistickou značkou obce Sutivan. Na zvonici je dokonce malá soška kočky. Přesto bychom byli opatrní, pokud byste se rozhodli místní obtěžovat otázkou: Dobar dan, gospodo, povězte mi prosím pěkně, proč máte kočku na zvonici?!
