Hřbitov jako jeviště pro mystérium smrti. Mezi hrobovými místy půda promáčená slzami, smutek a vědomí konečnosti lidské existence.

Jsou ale výjimky, kde pohřební plačky smutně žmoulají kapesníky nikoli při smutečním obřadu, ale při pohledu na výši vyměřené podpory v nezaměstnanosti. Kam vás pozveme?

Unikátní hřbitov, který si vysloužil název „Veselý“, najdeme v rumunské vesnici Sapanta, nedaleko hranic s Ukrajinou. Čím se liší od standardních evropských nekropolí 21. století? Především celkovým přístupem ke smrti, který se odhalí na první pohled.

Inspirace u starých Dáků

Hřbitovní náhrobky jsou zde vyvedené v jasných barvách. Nechybí portréty zemřelých vyhotovené ve stylu naivní malby. Také nápisy na náhrobcích, které představují zesnulé, mají ke smutku velmi daleko.

Jsou to břitké a satirické epitafy, které na nebožtících nenechávají nit suchou. Není tak divu, že se „Veselý hřbitov“ stal oblíbenou rumunskou turistickou atrakcí.

Kde hledat kořeny této rarity? Možná až u starých Dáků žijících na současném území Rumunska v časech antiky. Přístup obyvatel starověké Dácie ke smrti byl zcela jiný, než je tomu dnes.

Smrt pro ně byla veskrze veselým okamžikem, který znamenal přechod od nejistého pozemského pachtění k lepšímu posmrtnému životu. O tomto postoji Dáků ke smrti se ostatně zmiňoval již řecký historik Hérodotos.

Les dubových křížů

Kdo za založením „veselého hřbitova“ stojí? Ne, nejednalo se o žádného reinkarnovaného Dáka, i když, kdoví… Podle historických pramenů toto svérázné pohřebiště zakládá ve 30. letech minulého století místní umělec Stan Ioan Pătras. První kříž s úsměvným epitafem se objevuje v roce 1935.

V 70. letech 20. století už les dubových křížů na hřbitově čítal osm set kusů. Co na to pohřební plačky, ženy najímané k naříkání a pláči během pohřebních rituálů již od časů starověkého Egypta? Na tomto hřbitově jim asi zbyly jen oči pro pláč, co myslíte?