Na východním pobřeží Anglie leží místo, které vypadá nenápadně. Jen málokdo by dnes hádal, že právě zde kdysi stojí jeden z nejvýznamnějších anglických přístavů. Středověký Dunwich soupeří svým významem s Londýnem, pyšní se kostely, kláštery i rušnými tržišti.

Pak se ale příroda obrátí proti němu. Bouře, mořská eroze a postupující pobřeží během několika staletí pohltí většinu města. To, co dnes odpočívá pod hladinou Severního moře, patří k nejpozoruhodnějším podmořským archeologickým nalezištím Evropy.

Ve 12. a 13. století Dunwich v hrabství Suffolk vzkvétá. Žije zde několik tisíc obyvatel, přístav přijímá obchodní lodě z celé severní Evropy a město patří mezi nejbohatší v Anglii. Prosperitu však narušuje poloha na nestabilním pobřeží tvořeném pískem a jílem.

Katastrofální bouře v letech 1286, 1287 a především 1328 ničí přístav, strhávají domy i kostely a moře postupně ukusuje další části pevniny. Historik Richard Hoggett z organizace Historic England upozorňuje:

„Dunwich představuje jednu z nejvýznamnějších ztracených středověkých krajin v Británii.“ Nejde o jedinou katastrofu, ale o dlouhý proces, který trvá po staletí.

Rekonstruují středověkou podobu

Moře se nezastavuje ani v dalších stoletích. Pobřežní útesy se každoročně sesouvají a celé čtvrti mizí pod vlnami. Obyvatelé se snaží zachraňovat, co mohou, některé budovy rozebírají kámen po kameni a stavební materiál převážejí dál od pobřeží.

Přesto většina města postupně zaniká. Ve středověku zde stojí osm kostelů, několik klášterů, radnice i hradby. Dnes na souši přežívá jen zlomek někdejšího Dunwiche.

Pod hladinou však archeologové pomocí sonaru a podvodních průzkumů nacházejí základy ulic, domů, kostelů i přístavních staveb. Profesor David Sear z University of Southampton říká:

„Podmořské pozůstatky jsou mimořádně dobře zachované a umožňují rekonstruovat podobu středověkého města s neobyčejnou přesností.“

Voda ho ukusuje

Příběh Dunwiche se někdy označuje za „anglickou Atlantidu“, přesto je skutečnost ještě zajímavější než legenda. Město nezmizí během jediné katastrofy ani ho nepohltí písečná bouře, jak se občas mylně uvádí.

Jeho zkázu způsobuje především mořská eroze, opakované bouře a změny pobřežních proudů. Každá generace sleduje, jak moře ukousne další kus pevniny. Dodnes leží pod hladinou velká část středověkého Dunwiche včetně ulic, kostelů a přístavních staveb.

Archeologové zde stále objevují nové pozůstatky a potvrzují, že jde o jedno z nejlépe zdokumentovaných měst, která kdy moře postupně pohltilo. Historik Stuart Bacon z Dunwich Museum tuto proměnu výstižně shrnuje:

„Dunwich není město zničené jedinou katastrofou. Je to město, které moře po staletí pomalu odnáší.“