Otec mu zemře na tyfus, když je mu asi půl roku, a jeho otčímem se necelý rok poté stane Ludwig Geyer (1779–1821).

Je o pět let mladší, než matka Richarda Wagnera (1813–1883) a podle nedochované korespondence je docela dobře možné, že Geyer není jen jeho otčím, ale rovnou otec.

Velký otazník také visí nad tím, zda se ti dva vůbec vezmou. Většinou se dočtete, že ano, ovšem podivné je, že se nikdy nenajde žádný list ani údaj v matrice. Z Richarda roste geniální hudebník, který si je svých kvalit dobře vědom. Jakou má povahu? Na ostatní hledí s despektem a vlastní morálku zavře doma v šuplíku.

Pryč! A honem!

Půjčuje si, kde se dá. Ženy k němu mají tendenci vzhlížet, a on většinu z nich povrchně využívat. Brzy je mu v patách zástup věřitelů.

S manželkou Christine Wilhelmine zvanou jednoduše Minna (1809–1866) raději potají překoná rusko-rakouskou hranici a poté odplují rozbouřeným mořem na malé plachetnici do Anglie. Alespoň něco pozitivního na té nebezpečné cestě bude:

Wagnerovi se stane inspirací k opeře Bludný Holanďan. Po Londýně následuje Paříž. Vztah s Minnou začíná pomalu krachovat, manželi sice budou 30 let, ale minimálně 10 posledních již spolu žít nebudou.

Rozvod se protáhne

Milostnou abstinencí Wagner ovšem nemá ve zvyku trpět. Neštítí se svádět manželky těch, kteří mu coby velkému umělci v dobré víře půjčí. Splácí jim rád nekrytými šeky.

Druhou dlouholetou partnerkou a poté i manželkou se stane Cosima (1837–1930), nemanželská dcera jednoho z mála mužů, které Wagner obdivuje: Franze Liszta.

Pozná ji ještě jako vdanou a když se jí 10. dubna 1865 narodí Isolda, kterou Cosimy manžel považuje za svou, je již Wagnerova. Jejich první tři děti jsou nemanželské.

Teprve, když je 18. června 1870 konečně Cosima rozvedena, mohou se s Wagnerem hned 25. srpna vzít.

Vyhlášený antisemita

Wagnera ale také nechvalně proslaví jeho otevřeně negativní vztah k židům. Z dopisů psaných Geyerem, které dostane od sestry, mezi řádky vyčte, že je zřejmě jeho otco-otčím žid! Dnes již prokazatelně víme, že to tak není.

Krom toho vydá anonymně publikaci Židovství v hudbě, ke které se beztak nakonec přihlásí. A Wagnerův antisemitismus bude i jedním z důvodů, proč se rozkmotří s do té doby dobrým přítelem Friedrichem Nietzschem (1844–1900).

Je to poměrně absurdní situace, Wagner má totiž řadu židovských kolegů i přátel.