Vzácná exotická koření mají v lidských dějinách tak závratnou hodnotu, že se vyvažují čistým zlatem a kvůli jejich kontrole vznikají krvavé globální konflikty.

V dobách starověku a středověku nepředstavují vonné suroviny pouhé dochucovadlo v kuchyni, ale fungují jako prestižní platidlo, luxusní status vyšších vrstev a klíčový lék.

Nezkrotná evropská touha po aromatických plodech z orientu pohání kupředu věk zámořských objevů, mění námořní mapy a přepisuje politické uspořádání světa.

Dnes sice seženete balíček pepře v každém supermarketu za pár korun, avšak v minulosti stačí hrst těchto kuliček k nákupu nemovitostí nebo k vykoupení celého města z nepřátelského obležení.

Nejlevnější druhy běžného koření stojí v evropském středověku hotové jmění, přičemž absolutním králem luxusu stále zůstává ručně sbíraný šafrán.

Například v pozdně středověké Anglii stojí jedna libra (zhruba 450 gramů) šafránu tolik, co roční plat kvalifikovaného řemeslníka, zatímco za stejné množství obyčejného zázvoru zaplatíte cenu jedné ovce a muškátový oříšek má cenu krávy.

Bezkonkurenčně nejdražším kořením na světě je šafrán i v dnešní moderní době, protože na kilogram sušeného produktu je nutné ručně sesbírat blizny až ze 150 000 květů krokusu.

Čeká je trest smrti

Ani zdánlivě obyčejný černý pepř není pro chudé; ve starověkém Římě požaduje vizigótský král Alarich při obléhání města jako výkupné mimo jiné 3000 liber pepře. Koření znamenalo bohatství a moc.

Běžným lidem se vůbec nedostalo do rukou a i střední vrstvy obyvatel si ho mohly dopřát jenom ve svátek. Tato astronomická drahota a touha po monopolu nevyhnutelně vedou k brutálním koloniálním střetům, které do historie vstupují jako krvavé války o koření.

Nizozemská východoindická společnost v 17. století bezcitně vyhlazuje původní obyvatelstvo indonéských Bandských ostrovů, aby získala absolutní kontrolu nad tehdy jediným světovým zdrojem muškátového oříšku.

Cizinci, kteří se pokoušejí pašovat rostliny skořice ze Srí Lanky nebo hřebíčku z Moluk, čelí na místě okamžitému trestu smrti. Odborníci z portálu Sanus Via zdůrazňují:

„Snaha ovládnout obchodní cesty vedla k přesunu hlavních středověkých obchodních center ze Středomoří do západní Evropy a stala se motorem kolonialismu.“

Nedostižná vanilka

V dnešní době se sice většina exotických plodin pěstuje masově po celém světě, avšak exkluzivní gastronomie si stále udržuje své drahé favority.

Hned za nedostižným šafránem se drží pravá madagaskarská vanilka, jejíž cena kvůli náročnému umělému opylování květů orchidejí pravidelně stoupá do závratných výšin.

Mezi elitu patří také cejlonská skořice nebo pravý zelený kardamom, které vyžadují precizní ruční sklízení v optimální zralosti.

Pohled na historické ceny nám jasně ukazuje, že naše kuchyňské poličky jsou vlastně malými soukromými klenotnicemi, za jejichž obsah naši předkové v minulých staletích bez váhání prolévají krev.