Právě probíhá další z porad o vylodění Spojenců ve Francii. Generál George Smith Patton vykládá karty. Ne obrazně, ale doslova. „Občas jsem si připadal jako idiot.

Svolám poradu, jede se mnou pět pobočníků, a pak spolu tři hodiny hrajeme karty,“ vzpomíná později.

Nové záběry z průzkumných letounů pořízených nad Edinburghem ukazují, že spojenci shromažďují tanky a letadla. Německé velení kýve hlavou. Navíc se podaří zachytit několik depeší amerického generála Pattona. Není pochyb. Chtějí se vylodit.

Vše ukazuje na department Pas-de-Calais. Němci udělají takové závěry, v jaké Spojenci doufají. Tanky i letadla jsou z ptačí perspektivy nerozeznatelné makety a Pattonova účast na tajných jednáních je jen zastírací manévr dezinformační operace Fortitude. Patton se stává vrchním velitelem armády FUSAG, která je smyšlená.

Pohádka o pasáčkovi a vlcích

Premiér Churchill s americkým prezidentem Rooseveltem dají plánům na vylodění zelenou již v začátku roku 1943. Termín je stanoven na 7. května 1944. Jenže budoucí prezident USA Eisenhower přidá  ještě tři divize.

Ty už není kam nalodit. Akce se musí o měsíc posunout. Stačilo by málo, a operace zdaleka neslaví úspěch. Již na květnovou možnost vylodění totiž upozorňuje Josef Götz z německé rozvědky. Naštěstí.

Až dojde na lámání chleba, bude to opět Götz, kdo dešifruje, že invaze začíná a podá o tom zprávu. Situace ale připomíná známou pohádku o pasáčkovi, který pravidelně volá „vlci, vlci!“, až ho ti skuteční roztrhají. Götzovi nikdo neuvěří…

Peklo na moři

Spojenecký kolos se z 20 naloďovacích bodů dává do pohybu. Místo setkání je jihovýchodně od ostrova Wight. Ale… Již v tuto chvíli někteří muži tráví celé dny na svých plavidlech – jinak by nalodění zkrátka nešlo stihnout!

Vlny si házejí s loděmi a vojáci připravení do akce ztratí pořádný kus energie. Operace musí být kvůli počasí o 24 hodin odložena.

Kdo si dá mrkvičku?

Britští meteorologové ujišťují, že se příroda umoudří – alespoň na den. O nepřízni počasí vědí i nacisté: Vedení si bere dovolené. Vždyť jen blázen by rozpoutal invazi za takového nečasu.

„Mrkve jsou uvařené,“ vypouští generál Charles de Gaulle kódový signál pro partyzánské skupiny. A začnou se dít věci.

Sabotáže železnic, elektrických rozvoden, přerušení rozličných kabelů – to je jen krátký výčet podpory, kterou poskytne odboj.  Již večer 5. června 1944 minolovky neúnavně čistí plavební dráhy.

Než odbije půlnoc, vzlétne na 1200 letadel se třemi výsadkovými divizemi určených až za nepřátelskou linii. Před úsvitem se vznesou bombardéry, aby pokropily pobřežní obranu v Normandii.  Spojenci na to jdou jako první po svém:

Těžkou techniku vyloží srze vlastní umělé přístavy. Ty vznikají v rámci operace Mulberry, česky moruše. Základ tvoří ocelové nosné díly a pontony, vyústěním pak jsou mola fixovaná do mořského dna.

Počítáme…

Na operaci se podílí na 156 000 vojáků a 195 700 osob z námořního personálu.  Vylodění se soustředí na pláže situované severním směrem k Britským ostrovům.

Každá z nich dostane krycí jméno, které se s nimi nese až dodnes:  Americké Utah a Omaha, britské Sword a Gold a kanadská Juno. Akce se účastní téměř 5 000 vyloďovacích a útočných plavidel, 289 doprovodných plavidel a 277 minolovek.

Bleskové vylodění Němce – přesně jak je v plánu – zcela zaskočí. Adolf Hitler se dokonce dlouhou dobu domnívá, že jde stále jen o manévry a celému vylodění nepřikládá důležitost.