Pokud jde o mezinárodní slávu, žádné české vězení se nevyrovná brněnskému Špilberku, který se německy píše stejně jako příjmení jednoho slavného hollywoodského režiséra.
Původně jde o gotický hrad, který ve druhé polovině 13. století nechává na stejnojmenném skalnatém vrchu vystavět český král Přemysl Otakar II. (1233-1278) jako své moravské sídlo. Málokdy se tu však zastaví.
Teprve o 100 let později se stává sídlem moravských markrabat a nakrátko dokonce sídlem římsko-německého krále, když je v říjnu 1410 korunován Jošt Moravský (1351-1411).
Během dalších století mění majitele a vzhled. Ve druhé polovině 17. století je přestavěn v barokní pevnost, která je sice několikrát oblehána, ale nikdy dobyta.
V roce 1645 například pod velením plukovníka Louise Raduita de Souches (1608–1682) tři měsíce odolává mohutné přesile švédské armády. Doba jeho největší slávy však přichází poté, co se začne měnit ve věznici.
„Už roku 1620 jsou tu po porážce stavovského povstání vězněni jeho moravští účastníci,“ říká historik Josef Kolář. Věhlasnou se však stává zejména po roce 1783, kdy tu císař Josef II. (1741–1790) nechá zřídit žalář pro nejtěžší zločince.
Vybudována je ze zdejších kasemat – chodeb v opevnění, původně sloužících jako úkryt vojáků a sklad vojenského materiálu.
Kdo nezemře, zblázní se
Pověstnou se stává zejména část pro odsouzence na doživotí. Tvoří ji 29 malých dřevěných kobek, kde jsou vězňové potmě a v chladu (teplota nepřesáhla 10°C), trvale přikovaní ke stěnám. Někteří jen za nohy, jiní i za ruce, ale třeba i za krk.
K jídlu dostávají pouze vodu a chléb, o hygienu a vyměšování se nikdo nestará. „V podstatě je nechali kálet a močit pod sebe,“ říká Kolář. Není divu, že kdo tu během několika týdnů nezemře, ten zešílí.
Legenda sice praví, že poté, co se Josef II. nechal na zkoušku v jedné z kobek na hodinu přikovat, okamžitě tento způsob věznění zrušil, jde však jen o smyšlenku. Je to naopak právě on, kdo je nechá zřídit.
Zruší je až v roce 1790 jeho nástupce Leopold II. (1747–1792). I po poté však Špilberk zůstává nedrsnější a nejobávanější rakousko-uherskou věznicí.
Slouží až do roku 1855, poté znovu v době první světové války a za nacistické okupace slouží jako sběrné místo odkud vězni putují do Mauthausenu, Buchenwaldu či Dachau.
Babinský a jiné hvězdy
Jako každá pořádná věznice i Špilberk se může pochlubit uvězněnými celebritami.
Tou nejslavnější je bezpochyby vězeň číslo 1042 – loupežník Václav Babinský (1796–1879), za kterým tu zámek zaklapne 10. června 1841 a nepustí, dokud není věznice v roce 1855 zrušena.
Ještě před ním si tu posedí velitel pandurů František de Trenck (1711–1749), který sice nežije příkladně, ale za mříže ho dostane křivé svědectví a podplacený soud.
A také Thomas Grasel, jehož jméno se (hlavně díky jeho synovi Janovi) stane v češtině synonymem pro lumpy. Ten sem putoval hned třikrát.
V době, kdy tu funguje vojenská věznice, tu sedí i Postrach Moravy, proslulý kasař, zloděj, toho času také vojenský zběh a později masový vrah Martin Lecián (1900-1927).
