Některé vynálezy vznikají v laboratořích za miliony dolarů. Jiné se rodí díky géniům v bílých pláštích. A pak je tu slavný nanuk na dřívku, který vzniká proto, že jedenáctiletý kluk zapomene venku sklenici limonády.
To, co vypadá jako obyčejná dětská nepozornost, se promění v jeden z nejslavnějších mražených dezertů na světě.
Píše se rok 1905. Jedenáctiletý Frank Epperson (1894-1983) z kalifornského Oaklandu si hraje s tehdy oblíbeným práškem na výrobu limonády. Do sklenice nalije vodu, přisype sladkou směs a zamíchá ji dřevěným míchátkem.
Pak ho zavolají domů a Frank na svůj nápoj jednoduše zapomene. Sklenice zůstává přes noc na verandě. Jenže počasí se rozhodne spolupracovat s dějinami. Teplota klesne pod bod mrazu a ráno na chlapce čeká překvapení.
Nápoj je zmrzlý a dřívko trčí z ledové hmoty jako rukojeť meče. Frank vytáhne ledový váleček ze sklenice, ochutná ho a zjistí, že je vlastně výborný. První nanuk na světě je na světě.
Vytvoří rampouch
Většina dětí by na podobný objev za pár dní zapomněla. Frank ale ne. Svůj výtvor pojmenuje „Epsicle“, což je spojení jeho příjmení a slova icicle, tedy rampouch. Nanuky rozdává kamarádům a později je prodává v sousedství.
Teprve o téměř dvacet let později si uvědomí, že by na nápadu mohl postavit podnikání. Začne je prodávat v zábavním parku Neptune Beach a lidé jsou nadšení. V roce 1924 získává patent na „mraženou cukrovinku na tyčce“.
Mezitím se do věci vloží jeho děti, které sladkost nazývají „Pop’s sicle,“ tedy tatínkův rampouch. Z názvu se postupně stává dnes slavné slovo Popsicle.
Využil malou nehodu
Hezký objev vznikl náhodou, podobně jako mnoho jiných. Podle odborníků z MIT Lemelson Programu i americké značky Popsicle není nejzajímavější samotné zmrznutí limonády, ale skutečnost, že Frank Epperson pochopí, jak se dá šikovně využít.
Určitě se už před ním někdy někomu stalo něco podobného, ale nechal to plavat, ovšem Frank ne. Vytěžil z malé nehody maximum. Když si v létě rozbalíte nanuk, vlastně ochutnáváte více než sto let starou dětskou chybu.
