Posvítili jsme si na ustálené zvířecí předsudky z řad mnohdy exotických tvorů. Mohl by si slon zatančit makarenu?
A co by vám měly děti říct, když se zeptáte, jak dělá žirafa? Tolik otázek… Přinášíme odpovědi!
Je slon jediný savec, který neskáče?
Pokud bychom postavili na adekvátní váhu slona indického, ukáže nám až čtyři tuny. A u slona pralesního nebo afrického až šest tun! To je v průměru váha 75 praček. A teď ty desítky praček zvedněte, bouchněte s nimi o zem. Že se blíží zemětřesení?
Inu, sloni zkrátka skáčou, jen pokud jsou malými slůňaty. V dospělosti si již neposkočí. Pokud uvidíte někdy běžícího slona, zaměřte se na jeho nohy: Vždy je alespoň jedna na zemi.
Sloní kosti totiž nedovolí ohnout nohy tak, aby svou kolosální váhu zvládl dostat do skoku. Základním problémem sloního skoku je samozřejmě jeho tíha. Slon v přírodě většinu překážek nemusí přeskočit, zkrátka jimi projde.
Prý jde o jediného suchozemského savce, který neumí skákat. Ale stejně je na tom třeba hroch, nosorožec anebo třeba lenochod.
Jsou žirafy němé?
Pes štěká, kočka mňouká, prase chrochtá. A jakpak dělá žirafa? Ještě nedávno se mělo za to, že nijak! A skutečně, žirafu málokdy uslyšíte. I když má hlasivky, obvykle se domlouvá řečí těla.
Její dýchací trubice je užší, než u dalších savců, plíce jsou pro změnu překvapivě velké – a zvuky tak znamenají unavující činnost. Potichu ale být nemusí…

Žirafí mláďátka přivolávají matku mečením, ta jim pro změnu odpovídá pískavě bučivým zvukem. Samci zase během námluv významně „pokašlávají“. Relativně nové poznatky navíc ukazují, že žirafy komunikují i tak, jak je lidé ani slyšet nemůžou: Infrasonicky, tedy nízkofrekvenčními zvuky!
Jsou pštrosí oči větší, než jeho mozek?
Má dva žaludky a běhá až rychlostí 70 km/h, což je mezi tvory o dvou nohách rekord. Kdo? Pštros! Tento nelétavý pták ale drží i další prvenství. Snáší totiž největší vejce a také má mezi suchozemskými tvory největší oči.
Ty snesou s trochou nadsázky přirovnání ke kulečníkové kouli. Ta má průměr 5,72 cm, pštrosí oko měří v průměru 5 cm. Říká se, že je díky tomu větší, než jeho mozek.

V savaně je pštrosí zrak tak vyhlášený, že funguje jako „alarm“ i pro okolní zvířata. A ano, legendy nelžou, pštrosí mozek je skutečně menší, než jeho gigantické oko. A než se zeptáte: Ne, pštros hlavu do písku nestrká.
Je ježura ohnivzdorná?
Ježura australská je nejmenší ze všech čtyř australských druhů. Dorůstá až 45 cm a jde o jedny z vývojově nejstarších savců vůbec. Ze svalové tkáně jí rostou odolné ostny z keratinu. Tento protein najdeme třeba v našich vlasech, kůži nebo nehtech. A právě ten má být klíčem k úžasné schopnosti přežití při častých požárech…

Samozřejmě, ohnivzdorná ježura je nadsázkou. Ovšem na rozdíl od mnoha dalších savců jsou šance na její přežití pozoruhodně vysoké. Ježura se schová pod zem a najede na úsporný režim – jako při zimním spánku.
Schoulí se do klubíčka a keratinové ostny se stanou jejím neprostupným krunýřem. Někdy se i spečou, ale zvířátko obvykle ochrání a poté zase dorostou.