Být hlavou státu může být občas poněkud riskantní práce. I korunovaná, či do funkce zvolená,  hlava totiž může padnout k zemi. A někdy doslova, jak by mohly vyprávět pamětí mistrů popravčích. Na vlastní hlavu to zjistí například rumunský prezident Nicolae Ceausescu.

Rok 1989. Vlády komunistů padají jedna po druhé jako kostky obrovského domina. Rumunský vládce a diktátor Nicolae Ceausescu (1918–1989), který dokázal svůj národ zcela ožebračit a vyhladovět, je na řadě 22. prosince.

Unikne sice s manželkou Elenou (1916–1989) vrtulníkem přímo ze střechy sídla strany, ale ne na dlouho. Dopaden je 80 km od Bukurešti v městě Targovište.

Diktátorský omyl

Improvizovaný soudní proces noví vůdci z Fronty národní spásy uspořádají narychlo 25. prosince 1989 na zdejší vojenské základně. Přestože diktátor i jeho žena odmítají vypovídat, neboť neuznávají legitimitu tribunálu, nikdo jejich protestů nedbá.

Padá jedno obvinění za druhým. Z genocidy, ekonomického rozvratu i dalších zločinů. Stále častěji jednání provází výsměch a urážky.

„Jsem synem rumunského lidu a můj lid mě miluje,“ tvrdí padlý vůdce sebevědomě a nezdá se, že by ho vůbec napadlo, že hraje o život.

Popraví ho dřív než pochopí

S tradičním soudním procesem má navíc fraška pramálo společného. Během hodiny jsou oba odsouzeni k smrti. Zdá se, že celou dobu jsou poněkud mimo a teprve v okamžiku kdy jim vojáci svazují ruce, pochopí vážnost situace.

„Co se to tu děje?“ ptá se zmateně Ceausescu a Elena se brání „Nesahejte na mě!“ Vojáci nedbají, spoutají je a za Elenina neustálého spílání je vyvlečenou na kasárenský dvůr.

Tady je, zmatené a třesoucí se hrůzou, postaví ke zdi a dávkou z několika samopalů popraví.