Po Vinohradské ulici přijíždí od Vršovic tank. Na bocích má černé kříže. Ale tank až k rozhlasu nedojede. Národ českých Švejků, který se šest let pokorně krčil, už toho má dost. Zaútočí. Umírají, ale ani tak se nevzdávají. Rozhlas musí ochránit děj se co děj!

Rozhlasový moderátor Zdeněk Mančal (1913–1965) se nakloní k rozhlasu. „Volá český rozhlas! Je právě sechs hodin.“ Na německé slovíčko sechs – tedy šest – dá takový důraz, že to zní jako sex.

Po několika letech, kdy se v rozhlas mluví jenom německy, je lahoda slyšet konečně češtinu. Zazní zakázané české písně, a když v osm hodin ráno nastoupí moderátorka, aby německy přečetla zprávy, nikdo ji k mikrofonu nepustí.

Je 5. května a začíná Pražské povstání, které konečně vyrve Prahu z područí nacistů.

Karel Hermann Frank (1898–1946) vyšle k rozhlasu jednotky SS. „Najděte místo, odkud ti zrádci vysílají a zastavte to.“ Esesáci vstoupí do budovy a prohledávají místnost po místnosti, ale marně.

To už na místě je ale i řada povstalců a policistů, kteří se rozhodnou tuto důležitou budovu bránit. Odstraňují německé nápisy, vyvěšují spojenecké vlajky. Ale to už je přeruší střelba. Střílí se uvnitř budovy, na pomoc přicházejí další policisté.

Krátce před polednem je tento vpád esesáků zastaven. Z rozhlasu se vzápětí ozve:

„Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko, každého dobrého Čecha na pomoc českému rozhlasu! Esesáci zde vraždí české lidi!“ Do rozhlasové znělky zní výstřely, rozhlas přesto dál vysílá.

O každou místnost

V okolí rozhlasu v té chvíli už probíhají těžké boje. SS posílá na místo další posily a obrněný vůz, ale ten je zastaven cestou. Zbraně mrtvých Němců jdou do rukou českých povstalců. Ti konečně vnikají do budovy rozhlasu, který mezitím obsadili esesáci.

Bojuje se o každou místnost, každý krok je vykoupen krví. Nejednou ve vysílání zazní ozvěna dalších výstřelů. K večeru jsou konečně nacisté zahnáni do sklepa, kde se nakonec vzdají. V šest hodin večer je budova osvobozena, vysílání dál pokračuje.

Ale to zdaleka není konec. Druhý den ráno přijíždí na hlavní nádraží obrněný vlak. K rozhlasu se natočí hlavně děl. „Kaboooom!“ rozlehne se Prahou. Z druhé strany přijíždí německé tanky. Ale rozhlas se drží a stále vysílá v češtině.

V podvečer přiletí proudový Messereschmitt a shodí na rozhlas pumu. Ta zcela zničí vstupní halu i přilehlé místnosti. Technika je poškozena a rozhlas umlká. Ale jen nakrátko. O necelé dvě hodiny později vysílá znovu, z provizorního studia v budově Husova sboru.

To už vysílá i v cizích jazycích a prosí o pomoc. „Prague calling the Army of United States. Send your tanks and airplanes. Govorit Praga! Sovetskij Sojuz! Prosim sročno parašjutnoj podderžki…“

Konec dobrý… všechno dobré?

Sedmého května boje neutichají. A zatímco Němci se stále snaží dobýt budovu rozhlasu, obráncům dochází munice. Ve chvílích nejtěžších přijíždí revoluční tanková jednotka. Bojuje se i další den – a rozhlas stále vysílá.

Útočící Němci jsou odraženi, ale na porážku to nestačí. Teprve 9. května, když se na hranici Prahy konečně objeví tanky s rudými hvězdami, se Němci dají na ústup.

Pět minut před sedmou utichá vysílání z Husova sboru a o deset minut později se znovu vysílá z budovy na Vinohradech. „Vysílá československý rozhlas!“ Je dobojováno!