V úplné tmě, kde lidské oči selhávají, netopýři bez zaváhání prolétají mezi větvemi, loví hmyz a vyhýbají se překážkám. Jejich tajemství se jmenuje echolokace, mimořádně přesný biologický sonar, který z nich dělá jedny z nejlepších „navigátorů“ v přírodě.

Netopýři si svět doslova „vykreslují“ zvukem. Vysílají krátké ultrazvukové impulzy, které se odrážejí od okolních objektů a vracejí zpět jako echo.

Jejich mozek pak z těchto odrazů skládá detailní obraz prostoru včetně vzdálenosti, směru i pohybu překážek nebo kořisti. Jak uvádí americký biolog Donald R. Griffin, který echolokaci u netopýrů jako první popsal:

„Netopýři nepoužívají zvuk jen k orientaci, ale k vytváření prostoru v mysli.“ Tato schopnost je natolik přesná, že dokážou zachytit i hmyz tenký méně než milimetr .

Dokonale upřesní polohu kořisti

Samotný proces je extrémně rychlý. Netopýr vyšle signál, často i stokrát za sekundu, a okamžitě analyzuje návraty ozvěn. Při lovu přechází do tzv. „feeding buzz,“ série velmi rychlých signálů, které zpřesňují polohu kořisti.

Netopýři upravují své volání tak, aby přesně zaměřili kořist a mohli v posledním okamžiku zaútočit. Výsledkem je lovecká přesnost, která by u člověka působila téměř nemožně.

Analýza během milisekund

Zásadní roli hraje i mozek, který musí během milisekund oddělit vlastní signály od okolního šumu a interpretovat je v reálném čase. Biologové zdůrazňují, že jde o jeden z nejrychlejších senzorických procesů v živočišné říši.

Jak shrnuje americký evoluční biolog Aaron Corcoran:

„Netopýří echolokace je dokonalá rovnováha mezi fyzikou zvuku a neurologickou analýzou.“ Díky tomu netopýři nejenom létají v úplné tmě, ale dokážou se i vyhýbat drátům tenčím než lidský vlas a orientovat se v komplexních prostorách jeskyní i lesů.