Hlavní město rakouské spolkové země Salcbursko má dlouhou a zajímavou historii. Do kroniky Salcburku se zapsaly i události dramatické, byť v současnosti takřka zapomenuté. Patří k nim i rozsáhlý požár, který toto město postihl v roce 1818.
Velký požár Salcburku v dubnu roku 1818 vznikl od zdánlivé drobnosti, banality, jak už to bývá. Vzplanuvší tuk na kuchyňské pánvi se proměnil v ohnivou záplavu, která za sebou zanechala dvanáct mrtvých.
Ohnisko, ze kterého se plameny šířily, bylo v lokalitě Dreifaltigkeitsgasse, historické zástavbě na pravém břehu řeky Salzach.
Řetěz rukou
Postupu ohně napomáhalo i suché počasí a snadno zápalné šindelové střechy na domech ve městě. Místo hasičských výstražných sirén tehdy zahřměl výstřel z děla z pevnosti nad Salcburkem. Město hoří!
Lidé se ale paradoxně domnívali, že výstřel z pevnostního děla není signálem poplachu, ale slavnostním pozdravem pro vojenskou parádu, která v Salcburku právě probíhala.
Pak si však obyvatelé všimli hustého kouře, který začal stoupat k nebi nad starým městem. Sváteční atmosféra se brzy změnila v chaos, paniku a strach.
Po krátké chvíli už ohnivé jazyky olizovaly věže kostela Nejsvětější Trojice i střechy domů na ulici Bergstrasse. Obyvatelé zorganizovali dlouhý řetěz lidských rukou, kterým si předávali vědra s vodou.
Zkáza i solidarita
Během požáru, který trval od 30. dubna do 4. května 1818, padlo ohni za oběť více než sto objektů. Staré město Salcburku přestávalo téměř existovat. Pečlivý kronikář zaznamenal, že 1100 obyvatel města přišlo o veškerý svůj majetek.
Oheň zničil 74 domů, 4 kostely a 15 dalších objektů. Jen deset procent škod bylo kryto požárním pojištěním.
Salcburské úřady zakázaly po požáru ve městě žebrat, i to ukazuje rozsah ohnivé zkázy a míru postižení obyvatel. Stopy po požáru byly odstraněny až po třiceti letech. Nutno však dodat, že pomoc obětem požáru začala ihned po katastrofě.
Salcburští obchodníci navíc zorganizovali velkou mezinárodní sbírku. Peníze na obnovu města přišly i z ruského Petrohradu či britského Londýna.
