Sklenka vína, večer při svíčkách, romantika, že by se dala krájet. „Miluji tě,“ řekne poprvé. Kdo? Že spíše ta citlivější bytost ve vztahu, kterou bývá obvykle žena?
Massachusettský technologický institut (MIT) sídlící v Cambridge realizuje kupodivu i zajímavý výzkum o lásce. A ten tvrdí pravý opak! Vyznání lásky statisticky první učiní muž. A co víc, začne o něm v průměru uvažovat o 42 dní dříve, než žena!
Ta buď reaguje také láskyplným přiznáním, nebo si ho nechá na pozdější dobu, do další fáze vztahu, až se lépe poznají. Je ovšem možné, že muži – ať již vědomě či podvědomě – vysloví onu větu ve víře, že je přiblíží dosud nedosaženým postelovým hrátkám.
Je láska „jen“ chemie?
Pohled z očí do očí, přitažlivost, které se nedá odolat. Testosteron a estrogen vyrážejí na dobrodružnou jízdu. Proč? Evolučně jde jen o páření a zachování lidského pokolení. Na to stačí pár měsíců. Pak hormonální koktejl i počáteční chtíč pomalu slábne.
Mozek ale stále pumpuje neurotransmiterové hormony – v čele s dopaminem a serotoninem. Nechybí ale ani stresový hormon noradrenalin, který vylučuje dřeň nadledvin. Druhá fáze „lásky“ pohledem chemie vydrží obvykle 1,5 až tři roky.
Italský klinický patolog Enzo Emanuele (*1977) se svým týmem objeví překvapivý fakt: Nervový růstový faktor (NGF) nutný pro vývoj našeho smyslového systému vystřelí při první zamilovanosti do závratných výšin – a do roka se vrátí na původní úroveň!
Pořekadlo o staré lásce má pravdu
Říká se, že stará láska nerezaví. Oboustranná touha vrátit se k sobě nebývá častá, když už ale nastane, může to být terno!
Emeritní profesorka psychologie z Kalifornské státní univerzity Nancy Kalishová (1947–2019) zkoumá vztahy tisícovky lidí, kteří se vrátí po minimálně pětileté pauze k bývalým partnerům. Rekordmanem je pár, který se dá dohromady po 75 letech!
71 % mužů a žen, kteří vstoupí podruhé do stejné řeky, se podle výzkumu nechá slyšet, že jde v pozitivním slova smyslu o nejintenzivnější zážitek jejich života a také nejlepší vztah, jaký měli!
„Je to i tím, že si z minula pamatujeme spíše to pozitivní,“ myslí si klinický psycholog Joe Carver z Wyomingské univerzity.
