Neviditelný kompas ukrytý v tělech ptáků, želv nebo hmyzu. Zatímco člověk magnetické pole Země nevnímá, mnohá zvířata se jím řídí s neuvěřitelnou přesností, a to při migraci přes oceány i návratu domů. Jak vlastně jejich „šestý smysl“ funguje?

Schopnost vnímat magnetické pole Země se nazývá magnetorecepce. Využívají ji ptáci, mořské želvy, ryby, ale i mravenci nebo včely. Díky ní dokážou určit směr, polohu a někdy i „mapu“ prostředí, podobně jako GPS, jenom bez satelitů.

Například mláďata mořských želv se po vylíhnutí orientují k oceánu nejen podle světla, ale i podle magnetického pole. Když vědci pole uměle otočili, želvy změnily směr.

Ptáci zase kombinují magnetický kompas s dalšími signály, a to polohou Slunce, hvězdami nebo krajinou. Když ale obloha ztmavne, magnetické pole jim zůstává jako spolehlivý navigátor.

Dvě cesty, jak „vidět“ magnetismus

Vědci zatím nemají jedinou odpověď, jak tento smysl funguje, ale existují dvě hlavní teorie. První sází na drobné krystalky magnetitu, minerálu železa. Ty fungují jako miniaturní kompasové jehly v těle a reagují na směr pole. Druhá teorie je ještě fascinující:

některá zvířata mohou magnetické pole doslova „vidět“. V jejich očích se nachází bílkovina kryptochrom, která reaguje na světlo a zároveň na magnetické pole. V mozku pak vzniká jakýsi vizuální vzorec, světelné stíny nebo barvy, podle nichž se orientují.

Jde o proces na hranici biologie a kvantové fyziky, kde roli hrají i vlastnosti elektronů.

Šestý smysl, který stále nechápeme

Magnetorecepce je jedním z největších tajemství živočišné říše. Některá zvířata kombinují oba mechanismy, jiná možná využívají ještě další, dosud neznámé způsoby.

Jisté ale je, že bez tohoto smyslu by mnohé druhy nepřežily, nedokázaly by najít cestu přes tisíce kilometrů ani se vrátit na místo narození. A zatímco lidé spoléhají na technologie, zvířata mají v sobě navigaci, která je přesná, tichá a stará miliony let.