Přehřátá směs popela, hornin a plynů vystoupá do výšky 30 kilometrů a vykreslí tak monumentální erupční sloupec. Láva se žene dolů. Jsme nad Neapolským zálivem někdy mezi roky 1909 až 1868 př. n. l. Vesuv o sobě dává vědět se značnou intenzitou.
Až se zde, přibližně 10 kilometrů od třetího nejlidnatějšího města Itálie, Neapole, budou v roce 2001 činit archeologové, odkryjí následky této takzvané Avellinská erupce.
Ta smete několik aglomerací doby bronzové a zanechá po sobě domky i s výbavou a těla – a to jak hospodářských zvířat, tak lidí. To je ovšem stále nic proti tomu, co má předvést roku 79.
Sněží! Jenže sopečně…
Vesuv v rocích po přelomu letopočtu lemuje nespočet zahrádek a úrodné vinice. Úpatí vulkánů jsou díky vysokému podílu draslíku v půdě vinařův sen. Ty italské leží na spáře dvou litosférických desek.
Africká se rychlostí 21,5 mm za rok podsunuje pod eurasijskou. Jde o nenápadný proces s velmi nápadnými následky. 24. srpna 79 kolem 13. hodiny vyvrhne Vesuv opět mohutný sloupec popela.
A to takový, že gigantický mrak, který od Pompejí pluje na jihovýchod, uvrhne svět pod sebou do tmy. Sopečný popílek se začne snášet k zemi. Nejdřív jako snížek, poté v ničivé vrstvě 15 cm za hodinu! Brzy padají první střechy a umírají astmatici. A to je jen předehra…
Peklo na Zemi
V první vlně padne Herculaneum. Pompeje přijdou na řadu až později. Sopečný guláš likvidující vše živé má teplotu od sta do 1000 stupňů. Zkázonosná je i rychlost. Vyvržená směs hornin, popela a plynů by předhonila i auto. Pompeje se nezachovají moudře:
Sopka totiž předvede v mezičase klid před bouří. A zástupy lidí, které se vydaly pryč, se zase vrátí… U kráteru Vesuvu panuje pekelných 850 °C, o 10 km dále těžko uvěřitelných 250 °C. Moře na chvíli ustoupí, aby se vzápětí přivalilo zpět s tsunami.
Katastrofa změní tvář Neapolského zálivu tak razantně, že vyrazíte-li do Pompejí, neuděláte si představu o jejich starověké poloze. Ležely blíže k moři. Stejně tak Herculaneum, které je dnes o půl kilometru více vnitrozemské.
