Francie se probouzí do revolučního léta roku 1830. Ulice Paříže hučí, dynastie Bourbonů se hroutí a na trůn na okamžik usedá muž, který se stane králem jen na pár minut.

Ludvík XIX., narozený jako Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême, vládne nejkratší dobu v dějinách, přesto jeho jméno zůstává v učebnicích navždy.

Ludvík Antonín (1775 – 1844) stojí celý život ve stínu dějin, které ho vláčejí ze strany na stranu. Jako syn budoucího krále Karla X. zažívá Velkou francouzskou revoluci, útěk z vlasti i dlouhá léta v exilu.

Vyrůstá jako voják, ne jako politik, a Francii zná spíš z map než z každodenní reality. Když se Bourboni po Napoleonově pádu vracejí na trůn, Ludvík se ocitá znovu doma, ale domov, který se změnil k nepoznání.

Teď jsi králem

V červenci 1830 Paříž exploduje. Revoluce smete Karla X., který 2. srpna abdikuje. Podle dynastických pravidel přechází koruna okamžitě na jeho syna.

V tu chvíli se Ludvík stává králem Ludvíkem XIX. Legenda i pamětníci popisují scénu, kdy mu otec předává abdikační listinu a říká: „Teď jsi králem ty.“ Ludvík údajně odpovídá klidně, ale rozhodně: „Dobře. Ale nebude to trvat dlouho.“ A má pravdu.

Po zhruba dvaceti minutách podepisuje i on abdikaci, a to ve prospěch svého synovce, který by měl zachránit dynastii. Nestihne vydat jediný dekret, nepodepíše žádný zákon, nepronese ani slavnostní řeč.

Pouhá chvíle

Tímto krátkým okamžikem jeho „vláda“ končí. Monarchie Bourbonů padá definitivně a Francie míří k nové éře s Ludvíkem Filipem Orleánským. Ludvík XIX. odchází znovu do exilu, tentokrát navždy.

Dožívá v Rakousku, stranou politiky, jako muž, který byl králem jen na papíře – ale i to stačí. „Historie si nepamatuje délku vlády, ale její výjimečnost,“ mohl by říct. A v tom má Ludvík XIX. jistotu: nikdo ho už nikdy nepřekoná.