Vánoce, svátky klidu, rodiny a světla, mohou znít jako nejvzdálenější představa od obřadů moci, teroru a osobní kultu diktátorů.

Přesto i ti nejtvrdší autoritáři 20. století s Vánocemi „něco dělají“: někteří je přetvářejí, jiní je zakazují, a ještě jiní je používají jako nástroj propagandy či teroru.

Nečekejte tradiční zpívání koled u stromečku, ukážeme vám jsou tři neobvyklé vánoční příběhy diktátorů, které ukazují, jak sváteční dny vypadají v rukou absolutní moci.

Během Štědrého dne v roce 1969 se Francisco Macías Nguema (1924-1979), brutální vůdce Africké rovníkové Guiney, rozhodne, že Vánoce budou den, kdy potlačí jakýkoliv odpor a dokonale zastraší lidi.

Na národním fotbalovém stadionu nechá shromáždit kolem 186 údajných odpůrců a pouští svoji oblíbenou píseň od Mary Hopkinové „Those Were the Days“, zatímco jsou vězni systematicky mučeni a popravováni.

Celkem 150 je zastřeleno nebo oběšeno, 36 si vykope příkopy, do kterých je zahrabou zaživa a v dalších dnech oběti sežerou mravenci. Tento krvavý akt se stává symbolem, že pro některé tyrany je Vánoce příležitost ne k oslavám, ale k upevnění moci.

Křesťanské Vánoce vs. ideologie totality

V totalitních režimech Vánocům často ukradnou jejich náboženské jádro a nahradí ho jiným významem.

V Nacistickém Německu se Adolf Hitler (1889-1945) v 30. letech 20. století snaží „přeformulovat“ Vánoce, aby reflektovaly germánské tradice a ideologii vlasteneckého nacionalismu místo křesťanství.

Řečnické projevy, vánoční dárky a kulturní akce mají podtrhnout sílu Třetí Říše a postavit si stanovené archetypy nad náboženské symboly. Přesto si většina obyvatel uchová svoje vánoční zvyky.

Na opačném konci ideologického spektra je Sovětský svaz pod Stalinovou vládou, kde 25. prosinec zruší jako oficiální svátek a křesťanské tradice nahradí Novým rokem a figurou Dědy Mráze. Vánoční stromeček se mění v „novoroční smrček“ s rudou hvězdou nahoře.

Propaganda, manipulace a symboly moci

U diktátorů nejsou svátky časem stráveným s rodinou, stávají se součástí manipulace. Historik Joseph Perry připomíná:

„Propagandisté se snažili snížit vliv Vánoc na lidi nebo úplně odstranit křesťanské aspekty svátku a nahradit je ideologickými symboly režimu.“ To znamená, že diktátoři často nevnímají Vánoce jako svátky víry nebo společenské pohody, ale jako prostředek upevnění své moci přes propagandu, symboly, reorganizaci tradic nebo úplné potlačení jejich náboženského charakteru.

Ať už jde o zakázání náboženského obsahu v Německu, Sovětském svazu, či o brutální represe během Vánoc v Guineji, příklady jenom ukazují, jak se absolutní moc dokáže zmocnit i nejhezčích svátků a jejich poselství zničit.