Vánoce u slavných postav minulosti nejsou jen o stromečcích a dárcích, jsou to malé ukázky charakteru: jak královna, spisovatel nebo státník proměňují sváteční rituály v odraz svého vkusu, moci a dobových nálad.

Americký prezident George Washington (1732– 1799) slaví sváteční chvíle pragmaticky a s elegancí zakladatele. V Mount Vernon se Vánoce stávají příležitostí, kdy hostí přátele, pečlivě dbá na pořádek u stolu a krášlí dům voňavými věnci a jednoduchými ozdobami.

Jeho Vánoce nejsou teatrální, ale ukazují, jak se slaví v době, kdy ještě neexistuje masová komerce, tradice se drží pohostinnosti, koled a společných rituálů.

Hlavně vřelé a štědré

Ze svého pohledu líčí Vánoce britský spisovatel Charles Dickens (1812–1870) v povídce Christmas Carol. Jeho vyprávění mění veřejné vnímání svátků, z původně skromného dne se stává příležitostí k vyjádření laskavosti.

Dickensův nelida Ebenezer Scrooge se rodí ze spěchu, dluhů a nervů. Autor napíše Vánoční koledu za šest týdnů, přičemž u něj doma přibývá dětí a peněz ubývá. Knihu musí nakonec vydat vlastním nákladem.

Pět šilinků za výtisk ještě zvládne, i když dobře ví, že jde o risk. Když kniha na Vánoce 1843 vychází, nezachrání mu sice rodinný rozpočet, ale zasáhne čtenáře přímo do srdce. Dokazuje, že i ten největší mrzout může o svátcích roztát.

A skutečné důkazy přicházejí, například továrník Fairbanks z Bostonu, který si ji přečte o Štědrém dni 24 let po jejím prvním vydání, utře slzu a přikročí k činu.

Rozhodne se svoji továrnu na den zavřít a zaměstnancům darovat krocana – pozor, ne jednoho dohromady, ale každému z nich! To už stojí za to.

Literární historici (např. v British Library) zdůrazňují, že Dickens tu mísí sociální citlivost s nostalgií a vytváří ideál „vřelých, štědrých a sdílených Vánoc“, který o té doby lidé přijímají daleko za hranicemi Anglie.

Rodinný přístup

Britská královna Viktorie (1819–1901) a princ Albert (1819– 1861) slaví Vánoce jako rodina, a to se stává módou pro celý národ.

Albert přináší do Buckinghamského paláce jehličnatý strom, zapaluje svíčky a zdobí perníčky, tahle intimní scéna se objeví na ilustraci 1848 a okamžitě se stává vzorem pro všechny Brity.

Podle kurátorky Royal Collection je jejich přístup k Vánocům „domácí, rukodělný a dětsky roztomilý“ a právě ten všichni poté kopírují. Stromečky, výměna drobných dárků a rodinné posezení se stávají společenským standardem.