V moravské obci Hradečná u Uničova kopou v roce 1601 dělníci studnu. Za práci dostanou dobře zaplaceno. Nejenom že jim za jeden sáh výkopu náleží zlatka peněžní odměny, navrch si odnesou ještě dvě kopy tvarůžků.
Tato pochoutka se stává platidlem, bez nadsázky tvrdou měnou! Tak velký je o ni mezi lidmi zájem…
Kdy a kdy začal vyrábět tvarůžky, zrající sýr z netučného kyselého tvarohu, už dnes nezjistíme. Nicméně první zmínky o nich najdeme už v 15. století. Jejich existenci připomínají písemné prameny už roku 1452 v Hněvotíně na Olomoucku.
Zaznamenány jsou také v soupisu jedné pozůstalosti z Olomouce z roku 1583. V něm se vůbec poprvé objevuje slovo tvarůžky.
Sláva se šíří i do ciziny
Brzy se sláva tohoto sýra začíná šířit nejenom po Moravě a Čechách, ale i do ciziny. Spousta archivních zpráv pocházejících ze 17. a 18. století jednoznačně potvrzuje, že tvarůžky tvořily součást běžné stravy.
Název „olomoucké“ získávají tvarůžky díky kupcům z trhu v Olomouci. Právě tam nachází sýr své největší odbytiště, i když se vyrábí v nedalekých vesnicích.
Spory skončily
Typická je pro tvarůžky pikantní chuť a vůně (nebo zápach – podle názoru strávníků), která vzniká rozkladem sýrové bílkoviny během zrání. Právě tím se liší od ostatních druhů sýrů. Kromě klasických koleček se vyrabí i řada jiných tvarů.
Po šesti letech sporů s Němci a Rakušany v roce 2010 Olomoucké tvarůžky konečně získaly chráněné zeměpisné označení Evropské unie.
Export míří do Vídně
Cestu do světa této specialitě otevře železnice. V roce 1872 sýr získává ocenění dokonce i na světové výstavě ve Vídni. Rozšíření exportu na sebe potom nenechá dlouho čekat. Výrobců je tehdy na Olomoucku spousta.
V 19. století je jenom v Hněvotíně přes 20 producentů, někteří z nich – například Lantsch, Knill a Mádr – vyvážejí svoje sýry až do rakouské metropole. Společnost A. W. Loštice na Šumpersku vyrábí tvarůžky od roku 1876.