„…v žilách jako by mi proudilo roztavené olovo…“ popisuje Karel May v románu Vinnetou pocity zraněného Old Shatterhanda. Kdyby jen tušil, jak prorocká jsou to slova.

Život jednoho z nejznámějších německých spisovatelů je plný mystifikací a záhad. Patří k nim i příčina jeho smrti. Mají vědci po 104 letech konečně odpověď?

Příliš mnoho psů, Mayova smrt?

Karel May (1842–1912) odhodí kriminální minulost a jako autor dobrodružných románů z Divokého západu i Blízkého východu, se dostává až na vrchol úspěchu a slávy. Odtud ho však nelítostně srazí banda zamindrákovaných kritiků.

Stylizací do role hrdiny, který všechny své příběhy opravdu prožil, si totiž naběhl a v závěru života to schytává ze všech stran. Zejména bulvární pisálek Rudolf Lebius (1868–1946), jehož nabídku kdysi odmítl, se zarputile mstí a chrlí jednu pomluvu za druhou.

Od kriminální minulosti, až po nařčení z pedofilie a homosexuality. Jejich vyvracení u soudu i v tisku, stejně jako nekonečné soudní tahanice s vydavatelem Johannesem Adalbertem Fisherem (1855–1907), Maye vyčerpává.

V roce 1907 se psychicky zhroutí, v roce 1910 ho dorazí těžký zápal plic. To už je z něj uštvaný, zlomený a rezignovaný stařec. Dobře se necítí ani 30. března 1912, kdy slaví devět let společného života s manželkou Klárou (1864–1944).

Lehnout si jde brzy a ona ho ještě téměř hodinu slyší jak nahlas mluví se svými hrdiny a fiktivními přáteli. Když kolem osmé hodiny večerní zmlkne, najde ho v posteli mrtvého.

Vražda nebo rakovina?

Tělo je sice 3. dubna 1912 při skromném obřadu na radebeulském hřbitově pohřbeno, současně se však vynoří otázka, na co vlastně zemřel.

Lékaři, historici i novináři se na ni snaží najít odpověď téměř 104 let. „Na úmrtním listu není příčina smrti vůbec uvedena,“ prozrazuje původ záhady předseda Mayovy nadace Ralf Harder (*1962). Což dává široký prostor spekulacím a řadě teorií.

Fandové tvrdí, že spisovatele uštvala novinářská lůza, která mu nedala ani chvíli pokoj. Během své poslední přednášky 22. března 1912 je May nachlazený, a tak je další možností zápal plic. Je vyhublý a trpí bolestmi, takže se mluví i o rakovině plic.

Ale také o vraždě. Otrávit ho údajně má jeho manželka a univerzální dědička majetku i všech práv k jeho dílu. Objevuje se teorie, že se otrávil smolincem během léčebného pobytu v Jáchymově. Bez možnosti vědecké analýzy ostatků však jde jen o spekulace.

Upil se k smrti pitnou vodou?

Jedinečná příležitost se nabízí během oprav jeho hrobky v říjnu 2014. Nejprve je ovšem nutno vyvrátit podezření, že byly ostatky během 2. světové války přeneseny na jiné místo.

Ověření se ujímají patologové z Ústavu soudní medicíny lipské univerzity Carsten Hädrich (*1973) a Benjamin Ondruschka (*1984).

„Struktura kostí přesně odpovídá tvaru obličeje na portrétní fotografii,“ potvrdí, takže se mohou pustit do pátrání po příčině smrti.

Najdou silnou koncentraci olova a kadmia v kostech, proto jako příčinu smrti určí chronickou otravu těžkými kovy v kombinaci se stresem, vyčerpáním a dalšími zdravotními problémy.

Způsob ukládání olova a kadmia, stejně jako absence chorobných změn ve tkáních, vypovídá podle vědců o tom, že k otravě docházelo zvolna a po velmi dlouhou dobu. Tomuto závěru odpovídají i zdravotní potíže, kterými May v posledních měsících života trpěl.

Podle vědců se pravděpodobně otrávil pitím kontaminované vody z vodovodu, tehdy většinou z olověných trubek. „Pitná voda tehdy často obsahovala značné množství olova,“ potvrzuje Hädrich. Mayovi nejspíš moc nepomohla ani strava a zlozvyk. Byl totiž silný kuřák.