Za královnu květin dnes většina lidí považuje růži. Je tu však ještě jiná, která jí oprávněně šlape na paty. A vážnou konkurencí je nejen svou popularitou a krásou. Pyšní se i zajímavou historií!

Když mocný vládce prolije krev ve válce, vyrostou z ní rudé tulipány! Jako symbol pomíjivosti života, krásy i moci… Alespoň tak se to dočteme v básnické sbírce Rubaiyat perského autor Omara Chajjáma (1048–1131).

Jde o nejstarší písemnou zmínku o těchto květinách a trochu nám tak napovídá, kde asi hledat jejich počátky. Nikoliv v Nizozemsku, jak bychom si možná mohli myslet, ale v Asii!

Dostupné botanické záznamy naznačují že první tulipány kvetou v údolích pohoří Ťan-šan mezi dnešní Čínou, Kazachstánem a Kyrgyzstánem, již 3000 lety. Odtud se pomalu šíří směrem na západ.

V polovině 11. století hrdě zdobí Konstantinopol a později se stanou symbolem Osmanské říše. Miluje je především sultán Selim II. (1524– 1574) a do palácových zahrad si nechá dovézt asi 30 000 cibulek Tulipa suaveolens. Planých předchůdců vytrvalých rostlin, které nám zdobí zahrady dnes!

Turban vzhůru nohama

Na dvoře sultána pobývají evropští diplomaté, kteří jsou prý ze záplavy tulipánu úplně na větvi. A domů píšou zprávy o tom, že tyto květy připomínají obrácenou pokrývku hlavy typickou v Osmanské říši – delbnad neboli turban.

Dle jiného příběhu šlo možná spíš o zvyk nosit v turbanech zapíchnuté tulipány, ovšem pointa je stejná. Zkomolením slova delbnad vznikne v mnoha jazycích tulipán!

Vůbec poprvé prý slovo použije rakouský velvyslanec Ogier Ghiselin de Busbecq (1522–1592) v dopise z roku 1554. A hned ve stejnou dobu, na pokyn Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564), nechá poslat sazenice tulipánů do střední Evropy.

Říká se, že ty první vyrostou na konci 16. století v Jelením příkopě pod Pražským hradem. A zvěsti o jejich kráse se šíří široko daleko!

Tulipány nad zlato

Tulipány zaujmou i vlámského botanika jménem Carolus Clusius (1526–1609), který je zkusí vysadit v zahradách univerzity v holandském Leidenu. Budou vůbec zvládat drsnější klima severní části Evropy? Ukáže se, že bez problémů!

V Leidenu vznikne proslulá botanická záhada a její chlouba omráčí celé Nizozemí.

Každý, kdo něco znamená, chce mít vlastní tulipány, jenže čím jsou žádanější, tím jsou dražší. Obchod s tulipánovými cibulkami se stane vysoce výnosným byznysem.

Lidé věří, že když zakoupenou cibulku třeba rok schovají, prodají ji pak za několikanásobně vyšší cenu. A dlouho tomu tak opravdu je.

Zatímco ještě na začátku 17. století stojí jedna cibulka zhruba jeden holandský gulden, v roce 1634 už je to asi 4600 guldenů. A o tři roky později je lze prodat i za 12 000 guldenů, což je cena luxusního domu v centru Amsterdamu! Ono šílené období se v nizozemské historii označuje jako tulipánová horečka.

Každá bublina praskne!

Jednou z nejoblíbenějších odrůd v době tulipománie je Bizarre, která má na okvětních lístcích pruhy či šmouhy ze dvou různých barev. Jde o mutaci, způsobenou tehdy neznámým virem lámání tulipánů (TBV).

Ta sice vytváří nádherné efekty, ale zároveň snižuje schopnost rostliny produkovat nové cibule.

Znamená to, že tulipán má rok od roku květy menší a menší, než nakonec úplně odumře. A astronomická hodnota, za kterou ho majitel pořídil, padá do propasti!

Virus lámání tulipánů je jedním z důvodů, proč tulipánová horečka v roce 1637 končí. Dle dnešních ekonomů první velká spekulativní bublina v historii splaskne a mnoho lidí kvůli tomu přijde na mizinu.

Jedním z nich je i slavný malíř Rembrandt van Rijn (1606–1669), který kvůli nákupu několika cibulek tulipánů nakonec musí prodat dům i ateliér i vyhlásit bankrot. Dříve velmi bohatý a vážený muž zemře v naprosté chudobě!

Modré, nebo černé?

Dnes už umí zahradníci naštěstí šlechtit tulipány bezpečněji. Známe asi 150 druhů tulipánů, vyšlechtěných do více než 3000 odrůd. Různých velikostí a tvarů, ale i v nekonečné škále barev. Od nejčastější červené či žluté přes růžovou a fialovou až po bílé nebo zelené.

Chybí snad jen pravé modré, pokud vám někdy modré připadají, většinou jsou to tulipány černé. Takové, které proslaví ve svém románu francouzský spisovatel Alexandre Dumas starší (1802–1870).

Fiktivní příběh o vzácné rostlině, za jejímž vypěstování stojí řada dramatických událostí, se ovšem neodehrává ve Francii, ale v nizozemské provincii Severní Holandsko.

A i to je jeden z důkazů, že pevné pouto mezi touto zemí a tulipány i po dramatické ekonomické krizi drží dál…

Dobrou chuť!

Během válečné zimy, na přelomu let 1944 až 1945, propukne v Nizozemsku kvůli zablokování dovozu zásob hladomor. Jídla tu mají málo, něčeho jiného však rozhodně nadbytek – všude je plno tulipánů! Co lidem zbývá, budou tedy jíst je.

Cibule tulipánů nahrazují zeleninu i maso, melou se na mouku, vyrábí se z nich i náhražka kávy. Přestože nejsou kdovíjak vhodnou potravinou, vláda dodává lidem pokyny, jak je správně upravit, aby byly poživatelné a měly dostatečnou výživovou hodnotu. Pomohou tehdy lidem přežít!

A co si dát tulipány k večeři dnes? Teoreticky jedlé jsou, mohou však obsahovat některé toxické látky a citlivým jedincům by z nich nemuselo být nejlépe.

Jíst cibule tulipánů se nedoporučuje, jiné je to však s voňavými okvětními lístky, které se dají přimíchat třeba do salátů.

Symbol díků, jara i revoluce

Vraťme se však ještě do Nizozemska za druhé světové války, odkud kvůli okupaci uteče královská rodina. Dočasně přebývá v kanadské Ottawě a po návratu domů tam pošle jako poděkování 100 000 tulipánů!

Gesto odstartuje tulipánový festival, který se tu od té doby koná každoročně v květnu.

Podobných oslav je však na světě více. Známé jsou třeba ty v Turecku, kde tulipány symbolizují příchod jara a obnovu přírody po zimních měsících.

I když jim Nizozemsko tak trochu ukradlo pozornost, tulipány jsou stále významné ve všech oblastech, kde jejich historie začíná. V Persii (dnešním Íránu) se třeba oblíbená květina používá jako dekorace při oslavě Nového roku.

Po krvavé Islámské revoluci (1978–1979) se motiv tulipánu dostane i na mince a dodnes zdobí íránskou vlajku.