Být šofér je odpovědná práce: jedno špatné odbočení a miliony lidí umřou. A jindy stačí zase jet běžnou cestou jako vždy – a umře jenom pasažér, protože v nepřehledné zatáčce si na vůz počkají atentátníci.

Ráno 27. května 1942 je krásné a teplé. Reinhard Heydrich (1904–1942) snídá bílé pečivo a popíjí černou kávu. Mezitím v garážích už pilně pracuje SS-Oberscharführer Johannes Klein (?1912–1973), Heydrichův osobní strážce a řidič.

Místo snídaně připravuje na cestu luxusní kabriolet značky Mercedes. V Říši je takových vyrobeno jen čtyřicet tři kusů. Klein přistaví auto ke vchodu a trpělivě čeká. Před válkou pracuje jako topič, ale tohle je mnohem pohodlnější práce.

„Neměli bychom mít vojenský doprovod, pane?“ zkusí se jenom zeptat, když Heydricha pouští na sedadlo spolujezdce. Vyjet bez vojenské eskorty není podle předpisů, ale Heydrich jen mávne rukou. A tak vozidlo vyrazí.

Přibližně v půl jedenácté se ocitne na osudné křižovatce v Holešovicích. V prudké zatáčce musí vůz zpomalit a toho využijí připravení atentátníci.

Chyba, která stojí Heydricha život

První z nich, rotmistr Jozef Gabčík (1912–1942) vystoupí z davu lidí, zpod kabátu vytáhne samopal a vystřelí. Ale v hlavni se mu vzpříčí náboj a kulka nevyjde. Toho už si všímá Heydrich.

„Kleine, stůjte!“ volá a řidič tehdy udělá největší chybu své kariéry. Poslechne rozkaz a šlape na brzdu. Heydrich vstává a tasí zbraň, ale v ten okamžik přiletí bomba, kterou po automobilu hodí Jan Kubiš (1913–1942).

Vybuchne pod pravým zadním kolem, střepiny Heydricha zasáhnou skrz sedadlo. To už zbraň tasí i Klein a vyskakuje z auta.

Příliš pomalý řidič

Když vidí, že se Heydrich vydává za Kubišem, rozeběhne se za Gabčíkem. Proplétají se mezi lidmi, padne i pár výstřelů, ale Gabčík uniká. Na okamžik se ztratí Kleinovi z očí.

Na křižovatce ulic Kolínská a Na Zápalčí (dnešní Gabčíkova a Valčíkova) se bezradně zastaví. „Scheiße. Tschechisches Schwein!“ Ale to už z blízkého řeznictví vybíhá řezník. František Brauner je kolaborant a konfident gestapa.

„Vběhl dovnitř,“ ukazuje rukou k otevřeným dveřím svého krámku. Řeznictví bohužel pro Gabčíka nemá zadní východ. Prásk, prásk, prásk! Strhne se přestřelka, kulky rozrývají omítku. Klein je zasažen do nohy, padá k zemi a Gabčík konečně uniká.

Štěstí na doktora

Brauner nakonec pomůže Kleinovi do nemocnice a získá za to tučnou odměnu ve výši 200 000 protektorátních korun. Řidič má víc štěstí než jeho pasažér – operaci přežije, i když nějakou dobu musí chodit o holích.

Ve zmatcích končící války se ztratí, a zatímco se spojenci domnívají, že padl na východní frontě, v klidu pracuje v Německu jako automechanik a umírá jako spokojený důchodce v roce 1973.